Neústavní registr smluv? Není to tak žhavé
Předseda Svazu měst a obcí chce podat ústavní žalobu na dva důležité zákony. Kdyby si místo strašení přečetl vyjádření soudů, ušetřil by na právnících.
František Lukl, půlroční ministr pro místní rozvoj ve vládě Jiřího Rusnoka, dnes druhým rokem předseda jedné z nejsilnějších tuzemských vlivových organizací, se v médiích vymezil proti dvěma projednávaným zákonům. Oba označil za protiústavní. Pro Český rozhlas tak mluvil o zákonu o registru smluv. Ten chce svaz napadnout u Ústavního soudu kvůli tomu, že městské firmy se prý kvůli zveřejňování smluv dostávají do nerovného postavení v obchodní soutěži. Za protiústavní označil i zákony, které by umožnily změnu ústavy a rozšíření nezávislého auditu NKÚ i na zbylý bilion korun z ročního veřejného rozpočtu – tedy i na městské a státní firmy a obce a města nad 10 tisíc obyvatel.
Oběma zákonům se přitom již soudy vminulosti věnovaly. A jejich vyjádření ukazují, že situace není tak horká. Ze strany SMOČR jde spíše o očernění zákonů a znejistění poslanců ve chvíli, kdy je mají projednávat.
Šetřete peníze na právníky
Pokud pan Lukl opravdu zvažuje podání ústavní stížnosti a nejde jen o mediální show, můžeme mu ušetřit peníze za právníky. Ústavní soud se totiž vyjadřoval k zákonu o registru smluv během jeho příprav. Ačkoli měl k návrhu zákona řadu dílčích připomínek, protiústavnost nikdy nezmínil. Zákon o registru smluv zároveň nejde nad rámec zákona o svobodném přístupu k informacím (obchodní tajemství naopak chrání ještě ve větším rozsahu, než je to v informačním zákonu), který rovněž nebyl za celých 17 let od své účinnosti shledán protiústavním, přestože jej Ústavní soud zkoumal v desítkách svých rozhodnutí.
O nerovném postavení v hospodářské soutěži jde uměstských firemmluvit spíše v opačném gardu. Společnosti s majetkovou účastí státu (tedy včetně městských firem) jsou naopak těmi, kdo jsou v této soutěži zvýhodněny – v řadě případů nejsou vystaveny konkurenci, prakticky nemohou zkrachovat, protože jejich ztráty často uhradí obec či stát z vlastních peněz, jsou často i dotovány z veřejných rozpočtů a hospodaří s veřejnými prostředky (jak potvrdil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku z roku 2015). Proto se většiny z nich už dnes týkají zákony o zadávání veřejných zakázek a zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o registru smluv na oba tyto zákony pouze navazuje.
Není kontrola jako kontrola
V případě zákonů rozšiřujících působnost NKÚ předseda Lukl odkazuje na množství jiných kontrol, které už dnes do obcí a jimi zřízených právnických osob docházejí. Mluvit v této souvislosti o nadbytku kontrol na obcích je jako říkat, že nebudete chodit k doktorovi, protože jste už byli na testu z angličtiny. Kontrol je sice hodně a leckdy jsou chaotické, ale u NKÚ jde o úplně něco jiného. Je to jediný nezávislý a veřejný audit, který říká nám, občanům, jak politici hospodaří se svěřenými prostředky. NKÚ navíc nekontroluje plošně, takže obcím žádnou větší administrativu nepřidělává.
Pan Lukl v rozhovoru zmínil i údajný rozpor zákonů rozšiřujících oblast auditovanou NKÚ s Evropskou chartou místní samosprávy. Pokud by tomu tak bylo, musely by v rozporu s ní být i právní předpisy v Polsku, Německu, Rakousku nebo na Slovensku. V těchto zemích místní nezávislý úřad audituje nakládání s veškerými veřejnými penězi a nikde zákon za protiústavnost nikdo nenapadl.
Jistě, SMO ČR má za úkol chrastit řetězy pokaždé, když hrozí, že starostům přibude nová povinnost. Tentokrát tomu ale tak není. Ústava by neměla být zneužívána jako zbraň pro prosazování vlastních zájmů. Navíc, když se takto zástupci obcí a měst snaží před veřejností ukrýt, jak nakládají s veřejnými penězi.
Autor je členem platformy Rekonstrukce státu