U moře za delikt hned k soudu

Karel Kratochvíl

LN Některá chorvatská města začala turisty pokutovat až patnácti tisíci korunami za chození do centra města pouze v plavkách. Setkal jste se s tím?

Jde o rušení veřejného pořádku. Není povoleno chodit do obchodů a na úřady pouze v plavkách. Řešil jsem jeden český pár, který za to byl popotahovaný. Byl jsem jen u té fáze, kdy jsem jim překládal, co se stalo, takže nevím, jak to s nimi dopadlo.

Co se týká zákazu vstupu do centra, takové věci si řeší každé město individuálně. Taková místa jsou vyznačena značkami, většinou ve formě symbolů, což znamená, že by měl každý turista v Chorvatsku poznat, jestli někde zákaz chození v plavkách je, nebo není.

LN Proč si myslíte, že byl tento zákaz v některých městech zaveden?

Pravděpodobně jim došla trpělivost s tím, že se turisté začali ve městech chovat moc „ jako doma“. Nebrali v potaz žádné zákony ani autority. To se však týká všech turistů bez rozdílu, kdyby byl problém pouze s Čechy, objevovaly by se místo symbolů české nápisy.

LN Jak Chorvaté vnímají Čechy?

Situace se změnila. Už nás dávno neberou tak, že jezdíme do Chorvatska krást a vezeme si s sebou řízky a paštiky. Naopak nás hodnotí velmi kladně a rozumí, že zde turisté utrácí svoje peníze. Z toho také vychází přívětivý vztah českých turistů k Chorvatům. Hůř se v Chorvatsku staví k Polákům, protože vědí, že jsou problematičtější a do Chorvatska se jedou hlavně napít a dělat nepořádek. A zase lépe než nás hodnotí německé turisty, kteří utratí více peněz.

LN Jak se chovají Češi z vašeho pohledu?

Češi vědí, že se zde mají chovat slušně. Sem tam se objeví nějaké nedorozumění, ale to často vychází z odlišností v zákonech, které Češi neznají. Může tedy vzniknout nějaký konflikt, ale je jich minimum.

LN Nakolik jsou chorvatské zákony odlišné od českých?

Moc velké rozdíly nejsou, spíše takové nuance. Když se například stane nějaká menší dopravní nehoda bez zranění, musí se vozidla okamžitě uklidit stranou, aby byl volný silniční provoz. Následně přijede policie a ta situaci dořeší.

LN Čeho se Češi v Chorvatsku nejvíce bojí?

Je to stejné jako u nás. Každý se bojí o svůj majetek. Někteří lidé se řídí pokyny a dávají si peníze s doklady do hotelových sejfů, někdo je zase lehkovážný. Více zlodějů nebo nějaké specifičtější hrozby se však nebojí.

Letos potřetí vyjel do chorvatského města Omiš, kde pomáhá českým turistům.

Naučil se chorvatsky, aby se ve své oblíbené destinaci na dovolených domluvil.

To mu pomohlo při výběrovém řízení na měsíční výpomoc v chorvatských lokalitách.

Zbytek roku pracuje u Ochranné služby Policie ČR.

LN Existuje v Chorvatsku vyšší riziko okradení?

Tady určitě ne, policie zde pracuje dobře. Mají i policisty v civilu, kteří zloděje rychle dopadnou. Když se tu zloději objeví, většinou to nejsou Chorvaté, ale najíždí sem gangy z Rumunska, Albánie a tak podobně.

LN Je to potřetí, co jste na službě v Chorvatsku. Změnilo se od prvního výjezdu něco?

Jediná změna je nárůst polských turistů.

LN Co řešíte nejčastěji?

Nejčastější bývá ztráta nebo krádež dokladů. To je pro nás to nejmenší. Člověka odkážeme na konzulát ve Splitu, kde mu asi za 113 kun (zhruba 400 korun) a dvě fotografie vystaví náhradní cestovní doklad, se kterým se mohou dostat zpět do Česka. Druhý nejčastější problém bývají dopravní nehody. Nabádám tedy řidiče, aby jezdili odpočatí a nejezdili s horkou hlavou, protože Chorvati horké hlavy jsou a není radno se s nimi dostat do konfliktu. Hlavně jsme tady ale kvůli překladu, tím se zabýváme nejčastěji.

LN Kolika Čechům pomůžete?

Překladů je nepočítaně. Lidé využívají nejen náš služební telefon, ale také nás zastavují na ulici, když například hledají bankomat a podobně. Dopravních nehod také není málo a nejvíce je ztrát dokladů. Přesné číslo nevím, ale je to určitě v řádech desítek.

Pohled Chorvatů na Čechy se mění. Už nás neberou jako zloděje, kteří si s sebou přivezli řízky a paštiky, říká policista Karel Kratochvíl, který už několik let vyjíždí do Chorvatska a Bulharska pomáhat českým turistům.

LN Volají vám častěji turisté, nebo si vás najdou na ulici?

Většinu věcí dokážeme vyřešit telefonicky. Je to spíš tak, že nám zavolají chorvatští policisté, že se nemohou s turistou domluvit a že mají pocit, že je to Čech nebo Slovák. Čeští turisté ale většinou nepoznají, že jsem Čech. Mám sice českou uniformu a na rameni mám přišitou českou vlaječku, přesto na mě mluví anglicky. Málokdo v Česku ví, že zde sloužíme jako pomoc pro turisty.

LN Jaké máte v Chorvatsku pravomoci?

V Chorvatsku nemáme žádné pravomoci, jsme tu hlavně kvůli tlumočení a pomoci českým turistům. Nemáme ani zbraně, ani jiné donucovací prostředky. Samozřejmě můžeme použít nutnou obranu nebo krajní nouzi, jako všude.

LN Utkvěla vám nějaká událost z práce v Chorvatsku v paměti?

Takových je víc. Například nás před dvěma roky zavolali policisté ve Splitu, že chytili českého žebráka. Bylo mu asi 65 let, přičemž pět let už nežil v Česku. Místo toho objížděl jižní státy, koupal se a užíval si sluníčka. Museli jsme mu vysvětlit, že v Chorvatsku je zakázáno žebrat a že se zde může živit akorát sbíráním plechovek a plastových obalů od pití, jelikož jsou zálohované. Pak mu jeden chorvatský policista nabídl, že může dělat u něj na poli, kde pěstuje různé ovoce a zeleninu. Nabízel mu zhruba 250 kun denně (necelých 900 korun). Žebrák ohrnul nos s tím, že se raději bude koupat. V Chorvatsku je specialita, že mají přestupkové soudy. Při závažnějším přestupku jde člověk ještě ten den k přestupkovému soudu a soudce rozhodne. Tento žebrák dostal na tři měsíce zákaz vstupu do Splitu a okolí třiceti kilometrů.