Skuhrám, tedy jsem
Čísla ombudsmana odrážejí skutečnost, ne výmysly
Kdyby měli respondenti rychle vyjmenovat české „národní vlastnosti“, dost vysoko by se umístilo skuhrání. Je to naše národní hobby. Skuhráme leckdy a na ledacos. Skuhráme v hospodách a stále častěji na webu. Dobře, s tím se nic nenadělá. Ale když už se skuhrání kupí, lze je nějak využít? Lze je měřit, kvantifikovat, systemizovat, prostě použít jako zdroj nějakých dat? Spolehlivě jistě ne, ale o cosi se pokusil úřad veřejného ochránce práv.
Veřejný ochránce práv i Anna Šabatová osobně jsou sami často předmětem skuhrání, ba posměchu. Mnoha lidem nedochází, že ten úřad je disidentský jaksi z principu. Že vznikl proto, aby naslouchal stížnostem občanů a hájil je proti „establishmentu“. A též proto, aby aspoň zhruba odlišil plané skuhrání od upozornění na skutečné křivdy. Úhrnem: pokud někdo systémově a odpovědně shromažďuje data o českém skuhrání, je to úřad veřejného ochránce práv, ať už si o Anně Šabatové myslíte cokoliv.
A kdo se podívá na čísla z tohoto úřadu za loňský rok, zjistí, že skutečně mají výpovědní hodnotu. Pěkně to ilustruje poměr stížností na sociální zabezpečení (ty indikují chudší regiony s více lidmi závislými na dávkách) a stížností na stavební úřady (ty indikují bohatší regiony, kde lidé více staví). Zatímco na Ústecku, Karlovarsku či Ostravsku míří skuhrání ze tří čtvrtin na „sociálku“, ve středu Čech a na Zlínsku je poměr téměř vyrovnaný. A vůbec nejvyrovnanější je ve Středočeském kraji. Proč asi? Inu proto, že mnozí Středočeši jsou vlastně maskovaní Pražané: v metropoli pracují a dobře vydělávají, ale za její hranicí bydlí, staví a také skuhrají (rozuměj více na stavební úřady než na „sociálku“). Takový závěr samozřejmě neplyne přímo z čísel Anny Šabatové, ale ta čísla s ním dobře korespondují.
To není špatné vysvědčení pro úřad ombudsmana. Ukazuje, že jeho čísla nejsou nahodile vycucaná z prstu, ale odrážejí reálné poměry. A to může platit i pro jiné oblasti než jen pro skuhrání na „sociálku“a stavební úřady. Zbyněk Petráček