Kdy byl Václav Havel vyloučen z KSČ?
Pátrání po tom, proč byl katalog k výstavě Příběh Charty 77 / Charta Story stažen z prodeje, končí na jeho straně 73
Výstava Příběh Charty 77 byla otevřena již 14. března a má být k zhlédnutí až do ledna 2019, takže zbývá dost času k tomu, aby si každý o ní vytvořil svůj vlastní názor.
Zde základní faktografie, dostupná též na internetu:
Výstavu připravila Národní galerie společně s Archivem Jana Patočky, Knihovnou Václava Havla a knihovnou Libri Prohibiti; autory výstavy jsou Zuzana Brikciusová, Eugen Brikcius, Ondřej Kohout, Eva Kohoutová-Vonešová, Petr Blažek a Veronika Lopatková-Tuckerová; kurátorkou je Irena Nývltová. menty, ale již dlouho spolutvoří historii české umělecké fotografie.
Subjektivní hledisko a preference mohou, jak známo, tak či onak ovlivnit výběr materiálu i mnohem staršího, než jsou 70. a 80. léta 20. století, a tak není divu, že vůči koncepci výstavy byly již vzneseny námitky. Tak na stránkách LN si o ní vyměnili názory Jan Vaculík a Petr Blažek (31. 3. a 1. 4.) a 11. 4. zde zveřejnil Pavel Kohout svůj polemický článek Jenže bohužel... Charta Story ještě jinak, na nějž 27. 4. značně kriticky a odmítavě zareagovala hlavní autorka výstavy Zuzana Brikciusová v článku Příběh Charty a komunistického svědomí (LN 27. 4.). V závěru tohoto článku Brikciusová napsala:
„... musím zdůraznit, že spolupráce s Národní galerií byla velmi špatná. Kohoutem zmiňovaný Jiří Fajt na výstavu Charta Story žádné peníze shánět nemusel, o všechny se postaral Ondřej Kohout, který je získal v podobě sponzora, firmy Kapsch. Celý rok trvalo, než generální ředitel Fajt podepsal sponzorskou smlouvu. Byť si nás čtyři k realizaci výstav (původně jich mělo být víc) přizval, přes rok s námi osobně nekomunikoval. Odkládal data vernisáží, měnil názvy výstav, jejich počet, slíbené dohody nedodržel. Většinu doby jsme se potýkali se zlou vůlí říznutou šlendriánem. Od vernisáže 13. března se nám nikdo z Národní galerie neozval. Jsou to pěkné moresy v tom českém rybníce.“
Trapný, ale očividný omyl
Tolik tedy k veřejně dostupným informacím, kdy z poslední citované lze snad nejen usoudit, že příprava výstavy byla nejspíš dosti obtížná, ale že to může i nějak souviset s katalogem k této výstavě, který byl NG vydán (232 s. formátu A4). Tento katalog si na vernisáži mohli zakoupit pozvaní hosté, dostali jej autoři výstavy (veřejnosti je například k dispozici prezenčně v pražské knihovně Libri prohibiti), nějaký čas byl v knihkupectvích NG v prodeji, ale již někdy koncem dubna t. r. byl z prodeje stažen, přičemž případným zájemcům o něj je od té doby sdělováno, že v něm byly „nějaké chyby“a že se chystá opravený dotisk.
Katalog si tedy nyní případní zájemci mohou prohlédnout alespoň ve výše zmíněné knihovně a posoudit jeho přednosti a nedostatky sami. Jde o výpravnou publikaci s množstvím černobílých i barevných reprodukcí s novými a kvalitními studiemi od Veroniky Lopatkové-Tuckerové ( Charta 77 a výtvarné umění), Petra Blažka ( Role Charty a Objektem represivního aparátu) a Eugena Brikciuse ( Charta 77 ve fotografii), též s množstvím textů dokumentárních, přičemž vše je tu publikováno paralelně v češtině a v anglic- kém překladu, čímž tento katalog nabývá na relevanci i pro čtenáře mimo onen výše zmíněný „český rybník“.
Odhaduji, že v katalogu jsou obsaženy asi dvě třetiny toho, co lze vidět na výstavě, je tedy opravdu dosti obsáhlý. Jistě, to či ono (na výstavě i v katalogu) mohou postrádat nejen pamětnícimezi chartisty, ale i historikové, argumentaci právě Pavla Kohouta nelze jen tak zamést pod stůl. Sám jsem našel pár drobných chyb, byť nikoli v autorských textech, ale jen v popiskách, z nichž některé by si zřejmě zasloužily být podrobnější, ale pátráme-li po údajném důvodu, proč byl katalog z prodeje stažen, pak se musíme dostat až k jeho straně 73. Ti ze šťastlivců, kteří si stihli katalog koupit během těch cca šesti neděl, kdy byl v prodeji, mohli na této straně najít jedno retušované, přelepené místo. Jde o český text medailonu o Václavu Havlovi (viz reprodukce bez oné retuše).
Ano, je tu onen sice poněkud trapný, ale zcela očividný omyl, že V. H. byl v roce 1970 vyloučen z KSČ (dle sdělení Zuzany Brikciusové to způsobil sazeč, který nedopatřením tuto větu nakopíroval ze sousedního medailonu o Pavlu Kohoutovi, kde je jistěže oprávněná; bylo ovšem na korektorovi, aby to napravil). Celkem je to docela úsměvná záležitost, nikoho jen trochu soudného nemůže napadnout, že by se snad autoři výstavy a katalogu domnívali, že V. H. byl kdy v KSČ, a to tím spíše, že ve vedle otištěném anglickém překladu tato věta obsažena není. Přelepit tedy ono inkriminované místo, případně do publikace vlepit lístek s erraty (bylo by na něm možno zmínit i těch pár dalších drobných pochybení) a s omluvou by byl naprosto regulérní a akceptovatelný postup. Ale zabavit kvůli tomu celou publikaci? Udělat z ní takto nový liber prohibitus?? Posléze snad i vysoce ceněnou knižní kuriozitu?! Něco takového opravdu vedení NG chce?
S těmi korekturami – a všichni autoři, překladatelé, korektoři, redaktoři mi jistě dají za pravdu – to opravdu někdy je o nervy, člověk se kvůli nim budí pětkrát za noc, čte texty znova a znova, až už ani sám neví, co napsal. Nesvědomití sazeči dokážou leccos. Na moji žádost mi Zuzana B. poskytla poslední korektury katalogu, kde kupodivu je onen medailon bez chyby.
Skutečnou noční můrou autorů jsou sazeči, kteří sice něco opraví, ale současně udělají nové chyby, to jsou pak korektury něco jako boj s lernejskou Hydrou...
Nezbývá než doufat, že odpovědní pracovníci v NG svůj postup přehodnotí, do katalogu dodají lístek s erraty (nabízím jim tímto svou pomoc!) a katalog vrátí do prodeje. Jak jinak to řešit? Zničením nákladu a novým vydáním nepochybně velmi nákladné publikace? Přetištěním jednoho archu a novou vazbou? (Jde o vázanou, nikoli lepenou knihu!) Zbytečné! Úplně postačí opravný lístek. Apeluji tedy na vedení Národní galerie, aby takto vybavenou publikaci Charta Story co nejdříve vrátilo do prodeje!
Přelepit ono inkriminované místo, případně do publikace vlepit lístek s erraty a s omluvou, by byl naprosto regulérní a akceptovatelný postup. Ale zabavit kvůli tomu celou publikaci?