Kumulace radikálních změn bych se bál
Říká právník Jan Wintr. S ohledem na vývoj například v Polsku a Maďarsku by výsledný mix Babišových vizí mohl být nebezpečný
V našem systému parlamentní demokracie můžeme zlepšovat dílčí věci, připouští ústavní právník Jan Wintr. Nesouhlasí ale s tím, aby byl systém zcela překopán.
zvaného australského volebního systému. Problém senátní volební účasti jsou právě druhá kola.
Volič vyjadřuje více preferencí. Postupně se škrtají kandidáti s nejmenším počtem prvních preferencí, preference se přerozdělují do momentu, kdy jeden z kandidátů získá většinu hlasů. Je to systém, který nahrává konsenzuálnějším kandidátům proti těm extremističtějším. Navíc si myslím, že možnost udělit kandidátům jednotlivé preference by politické kultuře posloužila jako kultivační prvek. stvo, což však považuji za nešťastný nápad. Obecní samospráva je jedna z nejstarších vrstev demokracie vůbec. Karel Havlíček Borovský už před rokem 1848 napsal dílo Co jest obec. Právě obecní samospráva byla tím, co se jako první začalo v tuzemsku rozvíjet.
Na chodu obce se díky ní může podílet větší počet občanů. Naše ústava navíc ani starosty nezná, říká se v ní, že obec je spravována zastupitelstvem. Zastupitelstvo vtáhne do správy obce více lidí a tím politiku a chod obce přiblíží lidem. člen zastupitelstva, může být omezující. Strany občas nemají v zastupitelstvu dostatek vhodných kandidátů. Zastupitelstva bych však rozhodně nerušil. Je na úvahu, zda by místo rady neměl fungovat tým, který si sestaví starosta. Je ale důležité, aby takový orgán a starosta byli pod dohledem zastupitelstva. Nelze pokladnu velkého města svěřit jednomu volenému starostovi, který nebude průběžně kontrolovaný a bude se za své činy zodpovídat před občany jen jednou za čtyři roky.
To je pravda, ale nevadí mi to. Starosta, který chce řídit obec, se musí opřít o většinu obce reprezentované zastupitelstvem.
To je velmi široká otázka. Jako i v řadě jiných zemí se tu projevuje krize důvěry v tradiční politické strany. Jako nejlepší cesta k ozdravění systému by bylo oživení standardních stran. Je škoda, že naše strany mají málo členů. Je třeba lidi motivovat ke vstupu do stran, a naopak utlumit rétoriku, že strany jsou něčím špatným pro demokracii. Je tomu přesně naopak.
ANO se teprve bude muset transformovat v klasickou politickou stranu. Ještě jí ale není. Klasická strana má ukotvenější program a je důležité, aby měla propracovanou stranickou strukturu od celostátní úrovně po místní úroveň. Pokud chce být velkou stranou, musí mít mnohem větší počet členů. Zatím působí dojmem spíše personální agentury, která shání lidi do různých pozic. Po komunálních volbách v roce 2014 jsme viděli, že ANO získalo překvapivě hodně starostů a primátorů. O řadu z nich ale později přišlo v důsledku vnitřních konfliktů. Hnutí musí dokázat, že není stranou na jedno použití, že má i jiná témata než jen boj proti korupci. Pokud přežije vícero volebních období, může se stát standardní politickou stranou.