Za mřížemi vězení... a lhostejnosti?
Ve čtvrtek zemřel čínský disident a nositel Nobelovy ceny za mír Liou Siao-po. Liou svůj boj dobojoval – jeho život i smrt jsou závazkem pro celý svět.
Jako Gándhí nebo Václav Havel.
nejbližší, jimž je bráněno i v zákonem zaručeném kontaktu s vězni, jakýkoli projev v médiích je důsledně cenzurován – a s utvrzující se kontrolou internetu včetně sociálních sítí čím dál důsledněji. „Citlivé“historické události se nestaly, někteří lidé neexistují. Vymazat se čínská cenzura samozřejmě snaží jak osobnost Liou Siao-poa, tak dva milníky, které určily běh jeho života a nakonec se mu staly osudnými – Tchien-an-men a Chartu 08.
Skutečně tragickou by se však Liouova smrt stala teprve tehdy, kdyby zapadla bez účinné odezvy a stala se lhostejně pomíjenou.
„A v té chvíli / já se zděsil / co se to stalo s člověkem / co se to stalo s jeho tváří / ve které, jak jsem viděl, se neobráželo sebeméně / z dvanácté hodiny historie, jež měla nastat / Přesně tak, jak si to přáli hlasatelé Šťastného Živočicha,“napsal ve svém Znamení moci Jan Zahradníček, další z nekonečné řady lidí šikanovaných totalitní mocí, který sám měl s perzekucí doslova až za hrob tu nejosobnější zkušenost.
Liou úzkostlivě zdůrazňoval, že necítí k nikomu nenávist. Znal její destruktivní moc a zakusil na vlastní kůži její působení. Dal si velmi záležet na tom, aby ocenil každého jednotlivého dozorce, lékaře, policistu, se kterým přišel do styku a který se projevil jako dobrá lidská bytost. Jeho přátelé ho řadí po bok nenásilných bojovníků za svobodu, jako byli třeba Gándhí nebo Václav Havel. Jeho nasazení a tvrdé morální nároky na vlastní osobu dodávaly na druhou stranu jeho postojům na břitkosti i nepříjemnosti, jak vzpomínají jeho nejbližší: při glosování slabostí čínských i západních intelektuálů si tento „osamělý vlk“, „renegát“, jak sám sebe označoval, nebrával žádné servítky.
Nedokázal stát stranou
Odkaz Liouova života a koneckonců i smrti spočívá v jeho neutuchajícím osobním nasazení, v každodenní konkrétní práci v boji za lid- ská práva. Ostře kritizoval ty, kteří dění jenom s odstupem komentují – sám nechtěl a nedokázal stát stranou a jenom pozorovat.
Osamělost a zlou absurditu smrti Liou Siao-poa lze zmírnit jenom solidaritou s nespravedlivě stíhanými lidmi nejen v ČLR. Smrt mučedníka nevyzní tak tragicky a zoufale, jak se jeví z posledních obrázků jeho nemocničního lůžka na pozadí ohavných kachliček, a jemožné ji naplnit dalším smyslem, pokud necháme sílu jeho životního boje rozpustit jakýkoli blahovolný cynismus a postavit se za hodnoty lidskosti, které za to stojí.
Chceme-li naplnit významem oběť, jako je ta Liouova, je třeba nenechat teatrální mocenskou hru čínského režimu otupit naše vnímání boje za svobodu, zejména v zemích, kde se trestá vězením. Ani podvědomě nepřijmout obrannou psychologickou taktiku lidí konfrontovaných s totalitou ať už zevnitř, nebo zvenčí: může si za to sám, věděl, do čeho jde, blázen, šel tomu naproti.
Když se potom podobné postoje obohacené o diplomacii ekonomického pragmatismu stanou normou mezinárodní politiky, můžeme si postesknout s předsedkyní Nobelova výboru Berit Reissovou-Andersenovou:
„Zprávy o vážném stavu Liou Siao-poa se setkaly částečně s mlčením a s opožděnými váhavými reakcemi po celém světě... Je smutnou a znepokojivou skutečností, že zástupci svobodného světa, kteří si sami cení demokracie a lidských práv, jsou méně ochotni postavit se za tato práva ve prospěch jiných.“
Její prohlášení naráží pravděpodobně i na fakt, že ani na summitu lídrů G20 v Hamburku neměl nikdo z přítomných dost cti, aby se veřejně vyjádřil k právě probíhajícímu skandálu kolem disidenta.
Po jeho smrti jsou média zarmoucených projevů plná. Pokud jde o konkrétní kroky: co třeba zvednout hlavu a pro začátek apelovat na čínské vedení, aby pustilo do zahraničí Liou Sia?
čínský literární vědec a kritik, politický aktivista, nositel Nobelovy ceny míru (2010)
duben–červen 1989 – účast na protestech na Tchien-an-men
červen 1989 – leden 1991 – vyšetřován ve vazbě za protesty
1995–1999 vězněn v pracovním táboře za organizování petice
1996 – svatba s básnířkou Liou Sia, obřad proběhl v pracovním táboře
prosinec 2009 – po ročním vyšetřování odsouzen na jedenáct let odnětí svobody za „podvracení státní moci“
2010 – obdržel Nobelovu cenu míru, kterou nesměl převzít, jeho židle byla při ceremoniálu ponechána symbolicky prázdná.
květen 2017 – zjištěna rakovina jater v posledním stadiu
13. července 2017 umírá v nemocnici v Šen-jangu za přítomnosti manželky a svých dvou bratrů