Macron zpražil generála: Já šéfuju!
Prezidentova první vážná chyba? Opozice tvrdí, že ano. Po roztržce s prezidentem včera rezignoval šéf francouzské armády.
PAŘÍŽ/PRAHA Šedesátiletý generál Pierre de Villiers má pověst muže, který dokáže ve střetu s politickou mocí za své lidi bojovat. Když čelil v roce 2014 hrozbě rozpočtových škrtů, pohrozil tehdejšímu ministrovi obrany kolektivní demisí armádních velitelů. Loni v prosinci pak v deníku Les Echos nezvykle žádal o navýšení financí, aby byla armáda „schopná trvale zajistit ochranu Francie a Francouzů čelících celému spektru hrozeb“.
V posledních dnech ale de Villiers narazil. Jeho odpor vůči rozpočtovým škrtům v armádě vyústil až v otevřený konflikt s prezidentem Emmanuelem Macronem. Necelý týden trvající otevřený spor skončil včera generálovou rezignací. Macron ji přijal a krátce nato jmenoval de Villiersova nástupce, 55letého generála Françoise Lecointrea. Muže, jenž sloužil v 90. letech ve Rwandě, poté v bývalé Jugoslávii a následně jako šéf vojenských kabinetů tří různých premiérů.
Rezignace náčelníka generálního štábu de Villierse přišla vůbec poprvé v dějinách francouzské páté republiky. Konflikt začal 11. července, kdy vláda oznámila škrty, kterým se tentokrát nevyhnula ani jindy „imunní“armáda, jež letos přijde o 850 milionů eur (přes 22 miliard korun). Novinka samozřejmě vyvolala v armádě poprask a generál de Villiers se následující den obrátil na Macrona před obranným výborem Národního shromáždění. Poté co pohrozil demisí, prohlásil: „Nenechám se takhle napálit!“
Následující den mu Macron suše vzkázal: „Vaším šéfem jsem já.“Poté se sice spolu ukázali na vojenské přehlídce při příležitosti oslav Dne Bastily, ještě tentýž večer ale de Villiers Macrona nepřímo kritizoval na Facebooku. O dva dny později prezident generálovi vzkázal, že má jeho důvě- ru, ale s podmínkou znalosti hierarchie a fungování páté republiky a armády. Včera de Villiers polemiku ukončil a odstoupil.
Macron proto včera čelil řadě kritiků z řad opozice: pravicoví Republikáni mluví o narušení důvěry mezi prezidentem a armádou, jejich poslanec Eric Ciotti dokonce o Macronově aroganci a nekompetentnosti. Macronův soupeř v boji o Elysejský palác a někdejší socialista Benoit Hamon pak ironicky označil odchod generála za „Macronovo mistrovské dílo“.
De Villiers byl mezi vojáky oblíbený a respektovaný díky svým předchozím zkušenostem – v minulosti velel francouzským silám v Kosovu a bojové zkušenosti má i z Afghánistánu. Do funkce ho jmenoval Macronův předchůdce François Hollande, nová hlava státu ho pak v čele armády potvrdila.
Bratr známého politika
Generál pochází z katolické šlechtické rodiny a jeho bratrem je o osm let starší Philippe, politik a kandidát v prezidentských volbách v roce 1995. Suverenista a euroskeptik, který zasedal mimo jiné i v europarlamentu, se z politiky stáhl před třemi lety.
Generál de Villiers v listu Le Figaro argumentoval tlakem, pod nímž se nachází 30 tisíc francouzských vojáků, kteří slouží v zahraničních misích. Francie jako jaderná mocnost má jednu z největších armád v Evropě a její vojáci slouží na mnoha zahraničníchmisích, zvláště v Mali, zemích Sahelu a v Iráku. Další tisíce Francouzů pak chrání strategická místa doma před případným útokem teroristů.
Snížení rozpočtu, k němuž Macron přistoupil, vychází z jeho volebního slibu, že splní rozpočtové podmínky Bruselu dané Paktem stability. V příštím roce se ale naopak armádní rozpočet navýší, protože Elysejský palác zároveň usiluje o to, aby vyhověl požadavkům Severoatlantické aliance, podle níž by měly členské státy věnovat na obranu dvě procenta HDP. Macron slíbil, že tohoto cíle dosáhne Francie v roce 2025.