S patriotismem raději opatrně
Opravdová láska k národu je věc velmi krásná. U slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou, proto se o ní mnoho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě a rodině. Druhou polovinu tohoto výroku Tomáše Garrigua Masaryka by asi ve Spojených státech příliš nechápali. Okázalé projevy vlastenectví jsou Američanům vlastní. Školáci začínají každý den slibem věrnosti vlajce USA, od útlého dětství jsou tamní občané vychováváni v tom, že USA jsou nejlepší zemí na světě. Jistě, opravdová láska k národu je dozajista věc velmi krásná. Jenže jak doložily mnohé výzkumy psychologů, vlastenectví také dokáže doslova přetvářet náš mozek a uvažování. A rozhodně neplatí, že vždy k lepšímu.
Je poměrně známé, že lidé potřebují cítit sounáležitost s nějakou skupinou. Ve studii publikované letos v dubnu v časopise Psychological Science vědci popisují, jak málo přitom stačí, abychom se s nějakým kolektivem lidí identifikovali. Účastníky experimentu rozdělili na dvě skupiny a nechali je vykonávat různé jednoduché rituály. Ty přitom neměly žádnou hlubší podstatu, v zásadě se jen lidé pohybovali dokola a mávali různě rukama. Ukázalo se nicméně, že lidé měli poté mnohem větší důvěru k členům „své“skupiny, ačkoli je nikdy předtím nepotkali. K druhé polovině účastníků pokusu naopak projevovali zvýšenou nedůvěru. Něco podobného samozřejmě funguje i na národní úrovni. Hned čtyři studie provedené před šestnácti lety v Německu a Velké Británii ukázaly, že když se lidem připomněly rozdíly mezi jejich zemí a ostatními státy, okamžitě se zvýšila předpojatost vůči cizincům.
Psychologové dokonce doložili, že i zdánlivě neškodná ranní přísaha americké vlajce může mít na myšlení lidí dosti neblahý vliv. Pouhý pohled na vlajku s hvězdami a pruhy vede k tomu, že mají Američané rázem tendenci více podporovat autoritářské myšlenky, zvyšuje se jejich odpor k rasové a genderové rovnosti, stávají se nepřátelskými vůči cizincům a více podporují myšlenku, že by Spojené státy měly vládnout světu. Všechny projevy patriotismu se ještě zvýrazňují v časech války či bezpečnostního ohrožení. A nezáleží přitom vůbec na tom, proč ke konfliktu došlo. Politikům v takových zemích rázem vzroste obliba, aniž by museli cokoli udělat. Stačí si vzpomenout na týdny po teroristickém útoku z 11. září 2001, kdy se popularita amerického prezidenta George W. Bushe vyšplhala dle Gallupova institutu na rekordních 90 procent. Netřeba dodávat, že to politici vědí a rádi toho využívají.
Na patriotismus tedy přece jen raději pozor. On totiž platí nejen výrok prvního československého prezidenta, ale i citát sedmnáctého prezidenta Spojených států Andrewa Johnsona. Ten kdysi pravil: Vlastenectví je poslední věc, ke které se uchylují darebáci.
Hned čtyři studie provedené před šestnácti lety v Německu a Velké Británii ukázaly, že když se lidem připomněly rozdíly mezi jejich zemí a ostatními státy, okamžitě se u nich zvýšila předpojatost vůči cizincům