Platit za e-knihy? Lid si žádá znárodnění

Jak vypadají e-knihy z druhé strany? Myslím tedy ze strany nakladatelů. Zatím se veřejně demonstruje názor první strany – spotřebitelů. Nu, a podle tohoto názoru se nakladatelé brání pokroku – oni se brání, protože bránit mu naštěstí nemohou. Chtěli by, bez ohledu na vývoj vědy a techniky, zachovat svoje staré pořádky. Prostě chovají se jako povozníci v 19. století, kteří by nejraději zakázali spalovací motory a nutili lidi jezdit pořád s koňskými potahy.

Kniha má v prvé řadě klasickou papírovou podobu. Než se taková kniha objeví v knihkupectvích, je s tím dost práce. Předně ji musí někdo napsat. To chce čas a také trochu toho nadání, ať už jde o uměleckou beletrii nebo knihu odbornou či jen praktickou příručku o zavařování povidel. Potom je potřeba knihu vyrobit, tedy dát rukopisu autora podobu knihy. To znamená, že ru- kopis musí přečíst redaktor a opravit případné chyby autora, zadat vysazení textu a potom provést korektury vysazeného textu. Imprimovanou sazbu potom zadat tiskárně a vytištěnou (tedy výrobně hotovou) knihu potom šířit do distribuce. To vše má na starosti nakladatel. Posledním (last but not least) v řadě je potom knihkupec.

Z toho plyne, že se musí zaplatit autorovi odměna za sepsání knihy, sazeči za vysazení rukopisu v nějaké typograficky přijatelné podobě a tiskárně za dodání papíru, vytištění knihy a její svázání. Ano – a ještě také dostane něco grafik za návrh obálky. Potom samozřejmě musí dostat svoji provizi distributor za to, že knihu nabízí po knihkupectvích a také knihkupec, že ji vystaví v prodejně a nabízí svým zákazníkům. To dělá dohromady hodně peněz – samozřejmě v závislosti na rozsahu knihy a na jejím nákladu.

Nu, a protože nakladatelství je podnikatelský subjekt, promítá pochopitel- ně svoje náklady do ceny produktu. Jenomže to právě vadí. Proč to vadí u knih, když to nevadí u automobilů, potravin, jídla v restauracích a tak dále? Proč člověk, který by v životě ne- ukradl ani rohlík v supermarketu, stahuje knihu zdarma z nějakého internetového úložiště, aniž by měl výčitky svědomí, že se dopouští něčeho nelegálního? Protože je to technicky velice jednoduše možné. Ale protože v podvědomí přece jen mám nějaký pocit viny, musím jej přehlušit hlasitými poukazy na nenažranost nakladatelů – nějaké duševní vlastnictví přece vůbec neexistuje, tak za co by vlastně chtěli moje peníze?

E-knihy, protože jejich výroba není tak drahá jako výroba papírových knih (odpadají náklady na papír a na tiskárnu), nakladatelé dělají a prodávají, a to za cenu přibližně poloviční, než je cena papírové verze. Nicméně i to je našim čtenářům moc. Ekonomický model Spotify nebo Netflixu je samozřejmě možný, ale obávám se, že i ten malý paušální poplatek bude pro mnoho našich zájemců příliš velký, když lze bez problémů stahovat zadarmo. Navícmalé poplatky zaplatí nakladate- li knihu až po dost dlouhé době, jestli vůbec, ovšem autor i sazeč i korektor chtějí peníze hned, takže největší ekonomické riziko ponese opět ten, kdo obsah dodává, nikoli ten, kdo jej lidem pouze zprostředkuje.

Na závěr jednu pravdivou historku, kteroumám z ověřeného zdroje. V šatně amerického sportovního klubu český člen týmu podle českých zvyklostí požádal amerického spoluhráče, aby mu stáhnul tu skladbu, kterou právě poslouchal. Ten mu ale odpověděl s nelíčeným údivem, proč by to měl dělat, když si to může za pár peněz koupit?

Vypadá to, že u nás je jakkoli malý paušální poplatek velký. Hudbu, filmy, knihy – všechno, co lze umístit na internet, je třeba znárodnit, protože si to lid žádá. Znárodnit, tedy poskytovat všem zdarma. Pokrok nezastavíš.

Proč člověk, který by v životě neukradl ani rohlík, stahuje knihu zdarma z nějakého internetového úložiště, aniž by měl výčitky svědomí, že se dopouští něčeho nelegálního?

Autor je ředitelem nakladatelství právnické literatury Leges