Konzervy značky Slávek a Luboš
Jel jsem v autě a skoro jsem naboural, když v rádiu hlásali, že premiér Bohuslav Sobotka zahájil nové kolo inspekcí u ministrů české vlády. Kontrolovat své podřízené uprostřed léta ve třicetistupňovém vedru si může dovolit jen ten, kdo má velmi silnou pozici a respekt. A to jen ve výjimečné situaci, například kdyby byla velká ekonomická krize a podobně. Když členy vlády zve na kobereček padlý politik bez výtlaku, premiér, jehož slova či pokyny necelé tři měsíce před volbami už nikdo nemůže brát vážně, lze to označit za směšnou a zbytečnou buzeraci od zoufalce, jemuž poradci z Ameriky poradili, že tímto nápadem se dostane do hlavních zpráv veřejnoprávní ČT24 nejméně v tolika případech, kolik je ministrů.
Slávek Sobotka byl pro voliče vždy něco jako konzerva. Zprvu lesklá, dnes už dosti omšelá, ale pořád hermeticky uzavřená před okolním světem. Ani nyní, po více než čtvrtstoletí v politice, značná část voličů vlastně netuší, jaké má tento profesionální politik názory, co jsou jeho cíle a co se skrývá za nicneříkající rétorikou o blahu, které přináší voličům ČSSD. Jisté je jediné – svoji rétoriku vždy dokáže přizpůsobit okolnostem a postoj k politickým otázkám, jako je vyrovnaný státní rozpočet, privatizace či církevní restituce, zformuluje především podle toho, jaký je zrovna koaliční partner a co je zapotřebí k tomu, aby sám zůstal u moci. V podstatě taková konzerva, která už mnohokrát musela změnit nálepku, aby mohla zůstat vystavena na nejlepším regálu v naší české samoobsluze.
Před několika týdny se však ČSSD překvapivě rozhodla, že tato konzerva už není vhodné zboží pro prezentaci strany v říjnových volbách, a vytáhla nový artikl s názvem Lubomír Zaorálek. Je otázkou, jaký vliv na toto přepřahání měla skutečnost, že konzerva Slávek není jen prošlá, ale podle toho, co si můžeme přečíst v červnové publikaci Nadačního fondu proti korupci pod názvem „Premiéři v rukou poradců aneb kdo komu vládne“, zřejmě i dost zkažená. Proto je minimálně pozoruhodné a hlavně drzé, že pro ČSSD konzerva Slávek v roli volebního lídra už není poživatelná, ale pro občany v roli premiéra – z pohledu jeho strany – stále postačující. Kdyby ho alespoň poslali do Bruselu a posadili do nějakého voňavého křesla, dalo by se to pochopit. Ale ne. Jídlo, které vybíravým straníkům už nechutná, je stále nabízeno občanům jako pochoutka nejvyšší kvality.
Pak přišel trik, jak podobně kvalitní obsah prošlé konzervy nenápadně přesunout do plechovky jiné a opět ji vystavit jako novinku na přední regál. Lubomír Zaorálek je jako konzerva dosti omšelá, na hranici trvanlivosti, ale nepochybně ukecanější. Chce ukázat svaly, když se snaží řešit kauzu OKD, jenže s dosti nehorázným výkladem, že Sobotka, který v době prodeje státního podílu v dolech byl ministrem financí, za špatnou privatizaci nemůže. Prý za ten průšvih, nazvaný minus sto miliard pro stát, mohou předchozí vlády. Prostě všichni, jen ne on. Stejně tak je směšné, když konzerva Luboš ráda káže o lidských právech, ale právě ona připravila patolízalské Prohlášení gangu čtyř, které konzerva Sobotka spolu se Zemanem, Štěchem a Hamáčkem podepsala a zaslala komunistickým přátelům a obchodním partnerům z Číny.
Je minimálně pozoruhodné a hlavně drzé, že pro ČSSD konzerva Slávek v roli volebního lídra už není poživatelná, ale pro občany v roli premiéra – z pohledu jeho strany – stále postačující. Jídlo, které vybíravým straníkům už nechutná, je stále nabízeno občanům jako pochoutka nejvyšší kvality.