Svědectví z čelního skla auta

Dřív jsem v létě pořád umýval čelní sklo auta od hmyzu, který se na něm rozplácl, teď to téměř nemusím dělat. – Tenhle příklad často používali entomologové, s nimiž Gretchen Vogelová, reportérka vědeckého časopisu Science, mluvila o tom, jak ubývá hmyzu.

„I běžní lidé si pamatují, že po jízdě mívali na předním skle mnohem víc hmyzu než dnes,“řekl Wolfgang Wägele, ředitel Leibnizova ústavu pro biodiverzitu živočichů v Bonnu. Mohlo by se zdát, že moderní auta jsou aerodynamičtější, takže do nich tolik mušek a motýlů nevrazí. Ale tím to asi nebude.

EKOPOHLED

„Měl jsem Ford Mustang Mach 1 z roku 1969 s pěkně hladkými tvary, a stejně jsem musel přední sklo pořád čistit,“vzpomínal Scott Black z Xerceské společnosti pro ochranu bezobratlých v americkém Portlandu. Jeho kolega Martin Sorg doplnil zkušenost současnou: „Řídím Land Rover, který má aerodynamiku jako lednička. Dnes i na něm zůstává přední sklo čisté.“

Reportérka Vogelová samozřejmě chtěla přesnější data. A zjistila, že vědci jich moc nemají. Vedou záznamy třeba o tom, jak ubývá včel, protože jsou hospodářsky významné. V Severní Americe dvě poslední desetiletí sledují motýla monarchu stěhovavého, protože je tam ikonický a navíc vzniklo podezření (už vyvrácené), že mu škodí pyl z geneticky modifikovaných plodin.

Ale mušky, vážky, vosičky a další běžné hmyzí druhy nikdo soustavně nesledoval. A tak jsou data spíše náhodná. Třeba členové Krefeldské entomologické společnosti (ze stejnojmenného německého města) si všimli, že když umístili hmyzí pasti na místo, kde je měli v roce 1989, celková hmotnost úlovku byla o plných 80 procent nižší.

Vysvětlení? V podezření je samozřejmě hlavně zemědělství – jeho monokultury a pastviny vytlačující běžné prostředí i používání postřiků. Ale jejich přesný vliv na to, že hmyzu na čelních sklech aut ubylo, vlastně vědci neznají. Natož aby odhadli, jaký dopad to bude mít na ostatní přírodu.