Cirkus před i za oponou
Lidské tělo, jeho dokonalost i anomálie, a staré dobré komediantské časy jsou tématy nové inscenace Batacchio Cirku La Putyka. Důležitá je však také těžká zlatavá opona, která v Jatkách78 odhaluje, či spíš jen poodhaluje magický svět starého i nového cirkusu.
Batacchio znamená v italštině srdce zvonu nebo také řehtačku z commedie dell’arte. Srdce představení lze najít ukryté právě za oponou, přičemž lidové, legrační i nostalgické zábavy je zde požehnaně.
La Putyka potřetí přizvala do Prahy ke spolupráci finského režiséra Maksima Komarova, po projektech Slapstick Sonata a Play se sedmi artisty vytvořil inscenaci, v níž se propojuje iluzionismus s akrobacií, krása s bizarností. K vidění je tu zpěvačka šansonů, kouzelník, pierot, muž-netopýr, jenž touží vzlétnout (a samozřejmě vzlétne), lidoví komedianti, lidské loutky a především skvělí akrobaté. Je to pocta starým časům a také ukázka toho, co všechno cvičené lidské tělo dokáže. Precizní jsou také kostýmy a líčení Kristiny Záveské a hudba Jana Balcara, které evokují zašlou slávu kočovných společností.
Nečekané lidské možnosti
Před oponou se odehrávají čísla kabaretní – svůdná zpěvačka Anna Schmidtmajerová zpívá šansony, vodič si pohrává s láskou dvou lidských loutek. V jednom výstupu se cirkusový pomocník, jenž je tady od zametání, snaží poodhalit tajemství opony a ocitá se na teeterboardu (dřevěné houpačce, která ho katapultuje do výšin). Zmizí tedy v provazišti a vrátí se, když už to diváci, zaujatí jinými činnostmi na jevišti, nečekají.
I když je Batacchio „pouze“sled nevážných i trochu vážných scének, divák se nenudí, protože nečekaného je zde mnoho. Zdařile se tu propojuje vysoké s nízkým, a to v mnoha ohledech. Chvíli jste baveni, abyste poté byli uchvacováni možnostmi lidských těl.
Vrcholem je vyčerpávající číslo celého týmu (Šárka Bočková, Anna Schmidtmajerová, Michal Boltnar, Vojtěch Fülep, Daniel Komarov, Alexandr Volný a Jiří Weissmann) na teeterboardech. Je to rychlé, tvrdé, obdivuhodné.
Znovu objevený svět
Komarov se nebojí jít na hranici „přístupnosti“, nechybí třeba peprnější scéna, kdy dělá akrobatka nad kusem ovoce provaz. Rozmáčkne ovoce? Ne. Zmizí pod její krátkou sukní (popravdě asi zmizel ve stole, na kterém je, ale to není podstatou tohoto výstupu, diváci si přece radši představují, že zmizel v jejím těle). A zkouší to i podruhé a potřetí, jenže se stále větším ovocem.
Za oponou je velký svět, publiku je ovšem dovoleno nakouknout jen občas. Na začátku tu vidí pět mužů, kteří se postupně přidávají k jezdci na kole. A opravdu se v manéži nakonec projíždí pět klaunů na jednom bicyklu. Společně s nimi diváci ujedou dlouhou cestu a v závěru představení jsou svědky dnešního artistního až potemnělého obrazu. Akrobaté pomocí černých šál vytváří obrazce, až spočinou v provázaném kmenu ze svých těl a pruhů látky. Uvidíme, jaké další větve z něho vzejdou.
Třeba na Letní Letné, kde bude mít Cirk La Putyka premiéru projektu Hit, Tell the Difference, na kterém spolupracuje s rwandskými artisty a hudebníky.
Cirk La Putyka: Batacchio
Autorka je divadelní kritička