Bránit svůj kotel
Ústavní soud určil mez nedotknutelnosti obydlí
Aje to s puncem ústavnosti. Zákon o ochraně ovzduší platí beze změn. Znamená to, že úřady mohou kontrolovat, čím domácnosti topí ve vlastních kotlech. Výrok Ústavního soudu není nijak překvapivý. Ale debatu o svobodě a možnostech úřadů ji kontrolovat asi nezmění.
Je samo připuštění kontroly v domácnostech – nechme teď stranou její konkrétní formy, buzeraci, ba svévoli – útokem na svobodu a nedotknutelnost obydlí? Mohlo by být. Mohlo by jím být v situaci, kdyby úřady plošně kontrolovaly kohokoliv, jakoukoliv domácnost, jakýkoliv kotel a v jakékoliv době, jen aby daly najevo svou moc. Potom by byl namístě argument, že je to jako v 17. či 18. století, kdy úřady pátraly po tajných evangelících a v domácnostech hledaly Bible kralické.
Jenže zákon o ochraně ovzduší staví na adresnosti, nikoliv na plošnosti. Ze zkušenosti Prahy se to těžko chápe. Praha je ohledně topenišť a jejich zplodin nadprůměrně čistá. Ale stačí vyjít na podzim kus za metropoli, někam, kde vesnice leží v inverzním údolí, a počítat komíny. Ze stovky komínů ve vsi stačí dva tři, jež vypouštějí nápadné zplodiny, a celé údolí je pod pokličkou exhalací. A právě tyto dva tři kotle – navíc až po písemném upozornění, poučení a teprve po druhém důvodném podezření – mohou být cílem kontroly obydlí.
Hledáte-li ukázku plošné buzerace, najdete ji třeba v zákazech vjezdu jistých aut (zejména těch s dieselovými motory) do jistých měst (Paříž, Dillí, Tokio, u nás to zvažují Tábor, centrum Opavy či Liberce). Tam plošně rozhoduje typ motoru či stáří auta, ne vypouštěný kouř. Adresná kontrola předem vytipovaných kotlů, navíc po předchozí výstraze a poučení je jiná liga. Nelikviduje plošně svobodu, nehrozí tak Orwellem, jak to někteří tvrdí.
Čeští bojovníci žádají svobodu nebýt kontrolován, ač se mnohý kotel a palivo v něm podílí na kouřovém příklopu nad celou vesnicí.
Je logické, že ÚS toto pojetí svobody neocenil. Pro ty, kdo v tom snad vidí zradu ideálů, připomeňme zkušenost z ciziny. V Británii se tato legislativa odvíjí od „velkého smogu“z prosince 1952, tedy z éry Winstona Churchilla. Zbyněk Petráček