Křidýlko nebo kebab
Vaření a kuchařů si musíme zase začít vážit
Spolehlivě nejhorší kulinářskou pověst v Evropě má anglická kuchyně. Dokonce se vtipkuje, že za staletou imperiální expanzí stála touha najít něco slušného k snědku. V zemi, kde se prodávají sporákové dečky, protože příprava jídel v některých domácnostech probíhá výhradně v mikrovlnné troubě, případně namísto kuchyňské minutky hospodyňka využívá hlásič požáru, se tomu nemůžeme úplně divit. Přitom kdo skutečně ochutnal pravou a dobře uvařenou ostrovní gastronomii, byl ohromen. Především vynikající „pies“, slané koláče připomínající spíše plněné taštičky, rozhodně nemají nic společného s prefabrikáty, které můžete občas najít i v našich supermarketech. I proto také v Británii začala móda televizních kuchařů celebrit snažících se vrátit vaření zašlý lesk a hrdost. A je tak naprosto paradoxní, že se česká gastronomie dostala do velmi podobné pozice, i když jsme na „recepty našich babiček“patřičně pyšní.
Nemilými pocity v žaludku trpíme zatím hlavně následkem rádoby profesionálního vaření v restauracích a hospůdkách. Není přitom pravda, že by Češi nějak zvlášť milovali své kuřecí plátky s broskví a kroketami nebo nechvalně proslulý „kaťák“. Ač se to turistům snaží namluvit třeba i proslulé pražské pivnice se speciální nabídkou tradičního katova šlehu za bratru 169 korun i s řádně proolejovanými bramboráčky. Podobný kuchyňský odpad je samozřejmě zadarmo drahý a běžní lidé to dobře vědí a nic takového nechtějí. Jak naopak dokazují stabilně nacpané, často venkovské a rodinné restaurace, jež se rozhodly vrátit k pracnému a poctivému vaření. Jenže i ten, kdo odolá pokušení konkurovat cenou a vsadí na kvalitu, narazí na zásadní problém s fatálním nedostatkem kuchařů, zvlášť těch aspoň trochu dobrých.
Nemůžeme se vymlouvat na nějaký světový trend fastfoodizace kuchyně. Problém je v nás, v tom, že jsme si přestali poctivého vaření jako společnost vážit, podobně jako Britové. Nikdo se pak nechce vyučit kuchařem, pokud nemusí. Podobně jako když se v populární francouzské komedii Křidýlko nebo stehýnko snaží Louis de Funés přesvědčit nezvedeného syna, aby navázal na rodinnou gastronomickou tradici namísto kariéry divadelníka a klauna. Zvítězí, když mu ukáže, že dobré jídlo je radost a zaslouží péči, stejně jako dobré ohodnocení. Stejně jako dobrý kuchař. Jan Klesla