I státní byznys je přece byznys

Silné emoce vyvolal verdikt čtvrtého senátu Ústavního soudu z předminulého týdne, podle něhož polostátní energetický gigant ČEZ nepodléhá zákonu o svobodném přístupu k informacím. „ČEZ je obchodní společností. Nehospodaří s žádnými veřejnými prostředky, nevykonává žádná veřejnoprávní oprávnění. Není orgánem veřejné moci,“uvedl předseda soudu Pavel Rychetský, autor rozhodnutí.

PRÁVNÍ BAROMETR

Zatímco ČEZ jej chápe jako veliké vítězství nad dotěrnými aktivisty, od neziskových organizací a některých politiků zní ostrá kritika. Určitá rozpolcenost pak panuje i mezi právníky. „Státní byznys je, přece jen, byznys,“tlumočí většinový názor jeden z respondentů pravidelné právnické ankety LN, jež tradičně ponecháváme v anonymitě.

„Není možné, aby měl kdokoliv přístup k čemukoliv pod záštitu svobodného přístupu k informacím. Zvláště v daném případě, kdy se jedná o atomovou elektrárnu,“naráží další respondentka na to, že ústavní soudci rozhodovali ve věci jihočeského ekologického spolku, který po ČEZ žádal detailní informace o palivu pro temelínskou elektrárnu. Rozhodnutí ale platí pro poskytování veškerých informací.

Z některých odpovědí byla cítit až určitá zášť proti informačnímu zákonu: „Tsunami transparentnosti a otevřenosti je třeba v zájmu zdravého rozumu tlumit.“„Aktivisté ten zákon používají k hnidopišskému hledání pochybení, kverulanti k osobním útokům na autory rozhodnutí, s nimiž nesouhlasí, a žurnalisté jako mocenský nástroj,“konstatuje další právnička.

Firma není stát

„Obchodní společnost z podstaty věci nemůže veřejně tančit nahatá jako otrokyně populistů a lidskoprávních pomatenců. Ve jménu pseudodemokratické transparentnosti nelze zničit zájmy podnikání,“zdůrazňuje jeden z respondentů klíčový aspekt celé kauzy. ČEZ je totiž akciová společnost s veřejně obchodovanými akciemi, nicméně rozhodující podíl drží český stát – zhruba sedmdesát procent.

A právníci i vrcholné soudy se přou o to, zda má takováto firma

Souhlasíte s názorem Ústavního soudu, že ČEZ nepodléhá informačnímu zákonu?

poskytovat informace stejně jako například úřady nebo radnice. Informační zákon obchodní společnosti s majetkovou účastí veřejných peněz mezi subjekty povinně poskytující informace nezahrnuje. Rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu ale velmi široce vyložila kategorii veřejných institucí, kam podle nich spadají i státem vlastněné firmy, a to včetně ČEZ.

Ústavní soud se tuto interpretaci rozhodl nabourat a Rychetské- ho senát svůj verdikt postavil na tezi, že obchodní společnost nemusí poskytovat informace, pokud veřejné subjekty nejsou jeho jedinými společníky.

„ČEZ je akciová společnost obchodovaní na burze a je úplně nepodstatné, kdo je majoritním akcionářem,“souzní s rozhodnutím jeden z právníků.

Městské firmy jsou zlatý důl

Jenže i tento výklad je velmi kontroverzní. „Touto logikou stačí mít jediného akcionáře, byť s mizivou účastí na společnosti, a už by informační povinnost neexistovala. To je absurdní, vyrobit takového akcionáře přece není žádný problém,“domnívá se jeden pražský advokát. „Z pohledu chodu obchodní korporace není rozdílu v tom, jestli je stát jediným společníkem, či akcionářem, nebo jestli vykonává vliv jako ovládající osoba, která rozhoduje o dividendě i obsazení orgánů,“míní další právník.

„Moderní stát není jen parlament a další ústavní orgány. Jsou to také desítky, spíše stovky obchodních společností ovládaných státem, obcemi či kraji, jde omnoho a mnoho set miliard korun majetku. Posty v těchto společnostech jsou lukrativní a obsazují se politicky, z vůle většinového akcionáře. A že přes ně lze načerno financovat volební kampaně, uplácet, odměňovat politické kamarády, vydělávat na neférových zakázkách, o tom se snad nemusíme přesvědčovat. Vnitřní kontrola nestačí. Vnější kontrola skrze informační zákon je účinná a nelze ji politicky zmanipulovat,“zasazuje celou situaci do kontextu člověk z justice.

A obdobně to vidí i tento právník: „Pokud stát obchodní společnost ovládá, měla by tam být kontrola veřejnosti, protože stále jde o peníze daňových poplatníků. Je problémem soukromého subjektu, že koupí podíl v takovém pod- niku. To rozhodnutí Ústavního soudu je nebezpečné v tom, že teď dostaly tisíce městských firem, které už teď slouží k rýžování zlata lokálním politikům, návod, jak se vymanit z informačního zákona.“

Valná většina právníků v pravidelné anketě LN vítá, že ČEZ nemusí poskytovat informace občanům. Ozývá se však i odpor, podle něhož je polostátní firma zlatý důl pro politiky a stát ji ovládá. Proto je třeba do ní vidět.

Není to hotová věc

Právníci ale upozornili i na to, že aktuální zatmění (nejen) ČEZ nemusí vydržet na věky. Jde totiž jen o názor jednoho ze čtyř senátů Ústavního soudu, tedy pouhých tří soudců z patnácti. „Aktivistická komunita se bude snažit o změnu paradigmatu nastoleného tímto nálezem. Je jen otázkou času, kdy první nebo druhý senát předloží věc plénu (procedura, kterou Ústavní soud řeší názorové rozepře mezi svými čtyřmi senáty – pozn. red.). To by mělo odstranit rozpory a narýsovat jasnou hranici,“míní jeden z nich. Tyto senáty totiž skrývají i ústavní soudce Kateřinu Šimáčkovou a Vojtěcha Šimíčka, kteří v minulosti na Nejvyšším správním soudu spoluutvářeli široký výklad informačního zákona.

Druhou možností pak je změna informačního zákona. „Problém spočívá hlavně v zákonu o svobodném přístupu k informacím, který vyvolává spoustu interpretačních otázek. Okruh povinných subjektů by měl být upraven podstatně lépe v zákoně a neměl by být komplikovaně nalézán soudní praxí,“uzavírá jeden z právníků.