Wagner v Bayreuthu? Róby i aféry
Od roku 1876, kdy se konal wagnerovský hudební festival poprvé, přežil dvě světové války a pět různých politických režimů. V jeho čele stále stojí přímí potomci Richarda Wagnera, kteří si na nedostatek přízně ze strany politiků nemohou stěžovat.
BAYREUTH/PRAHA Každoročně koncem července se stává osmdesátitisícové město Bayreuth v severním Bavorsku na několik dní pomyslným centrem země.
Tamní hudební festival na počest skladatele Richarda Wagnera, který se letos koná postošesté, vytváří prostor nejen pro velké umění, ale uprostřed léta představuje dostaveníčko pro politiky a společenskou smetánku. Zcela v duchu zásady „být tam a být viděn“, a to například v blízkosti švédského královského páru, který byl hlavním letošním hostem.
Kvůli Bayreuthu si třeba oblečou večerní róbu i dámy, jež jinak dlouhým společenským šatům příliš neholdují. Příkladem může být německá kancléřka Angela Merkelová, která sem každoročně přijíždí a na několik hodin vymění obvyklé tmavé kalhoty s blejzrem právě za slavnostní róbu.
V jejím případě je to dokonce považováno za tak velkou senza- ci, že se každoročně řeší barva šatů, hloubka výstřihu i to, jestli je už náhodou někdy v Bayreuthu neměla na sobě.
To se mimochodem stalo naposledy v roce 2012, když vyšlo najevo, že si tentýž model oblékla kancléřka již čtyři roky předtím. Asi o největší rozruch se ale Merkelová postarala v roce 2005, kdy ještě nebyla šéfkou vlády.
Když tehdy do Bayreuthu dorazila a mávala okolostojícím divákům, byla na jejích šatech v pod- paží vidět skvrna od potu. Zatímco většina médií tento záběr otiskla, na webových stránkách veřejnoprávního Bavorského rozhlasu vyšel tentýž snímek bez skvrny. Později vyšlo najevo, že ji příliš horlivý externí redaktor vyretušo- val. Byl z toho jeden z typických bayreuthských skandálů, mezi něž patří i to, že se například těsně před zahájením festivalu pohádá některý z režisérů s Wagnerovou rodinou a hudební akci narychlo opustí s cílem ohrozit před- stavení. Výživné ale bývají i hádky mezi členy širší skladatelovy rodiny, neboť si své vzkazy vzájemně vyřizují přes sdělovací prostředky.
Nacismus je tabu
Obzvlášť citlivým tématem je ale v Bayreuthu cokoli, co se nějak dotýká nacismu. Adolf Hitler patřil k nadšeným fanouškům nejenom Wagnerovy hudby, ale i celého festivalu, řada členů skladatelovy rodiny patřila k přesvědčeným členům Hitlerovy strany.
Po roce 1945 ovšem zahalil festival „závoj mlčení“, jak to nazval historik Bernd Buchner v práci mapující dějiny festivalu.
Před lety se musel vzdát role v Bludném Holanďanovi ruský pěvec Jevgenij Niktin kvůli tomu, že jedno z jeho tetování připomínalo svastiku. Niktin se marně dušoval, že tetování bylo ještě nedodělkem a zcela určitě nemělo symbolizovat hákový kříž.
Přes to všechno zájem o vstupenky na festival v Bayreuthu neutuchá. Do sálu se vejdou necelé dva tisíce lidí, kteří čekají na vstupenky průměrně deset let. To je stejně dlouho, jako se kdysi v komunistickém východním Německu čekalo na trabanta. Ve středních řadách jsou lístky až za 190 eur (asi pět tisíc korun), úplně vzadu i za 25 eur (650 korun).
Odměnou může být jedinečná akustika sálu. Pod dřevěnou konstrukcí je dutý prostor, takže když se ozvou tóny Wagnerových oper, rezonuje celá budova. Více čtěte na straně 8