Duše vojáků léčí v delfináriu
„Pomazlit se s delfínem? Ne, to není jako s chlapem. To je něco úplně jiného. Magického.“Oxana se zasnila. Pracovala v místním delfináriu mnoho let. „Jasně, je to byznys. Ale také fantastický vědecký výzkum. A v neposlední řadě armádní program.“
Kamikadze? Nebo obranáři, kteří nepustí do přístavu žádnou loď? Také ale mořští savci, již dokážou připevnit na nepřátelské plavidlo nálož nebo vytáhnout zraněného námořníka z vln. Tohle všechno je prý možné delfína poměrně snadno naučit. Podle některých ukrajinských vědců, a nejen jich, je totiž toto zvíře stejně inteligentní jako člověk. A má navíc lidi rád. Bez rozdílu. V tom se od člověka vlastně liší nejvíc.
Že ještě sovětští vojenští námořní experti cvičili delfíny v bojovém umění, se ví a nikdo neskrývá, že po rozpadu SSSR v této činnosti Rusové i Ukrajinci pokračovali. Chvíli společně, pak každý stát sám. Ukrajinské centrum výzkumu delfínů bylo na Krymu. Jenže poloostrov je od března 2014 obsazen ruskou armádou. Spolkla ho i s delfíny, cvičiteli, výzkumnými pracovníky a akvárii.
Druhé centrum výzkumu delfínů bylo v Oděse, po anexi Krymu největším přístavu a dnes i největší vojenské námořní základně Ukrajiny. Když krymské delfíny získali Rusové, stala se Oděsa posledním útočištěm ukrajinského výzkumu. Od roku 2016 se tady ale provádí zcela unikátní projekt. I když ho má na starosti ministerstvo obrany, není vůbec militantní. Naopak. Kdyby byli důstojníci, kteří ho mají na starosti, trochu poetičtější, nazvali by ho určitě „Pomazlit se s delfínem“.
Pomoc traumatizovaným
V září 2016 velení ukrajinského námořnictva přišlo s originálním nápadem. Zaúkolovalo pracovníky oděského oddělení psychofyziologie a psychologické rehabilitace vědeckovýzkumného centra ukrajinských ozbrojených sil Státní oceanárium, aby vymyslelo, jak by delfíni mohli pomoci těžce traumatizovaným ukrajinským vojákům, kteří si prožili „své“na východní frontě.
Co se stane s mužskou duší, když jejímu vlastníkovi před očima umučí nejlepšího přítele? Nebo když jde s kamarádem ulevit si do křoví a ten exploduje na podomácku vyrobené „rasťjaž- ce“, výbušnině umístěné mezi větvičkami? Posttraumatické syndromy válečných veteránů nejsou jen osobním problémem jejich nositelů nebo jejich příbuzných, ale vážně ohrožují celou společnost. Kriminalita mezi sovětskými veterány z Afghánistánu stonásobně převyšovala v 90. letech běžnou úroveň kriminality v zemi. Muži frustrovaní nejen otřesnými zážitky, ale také absolutním nezájmem státu o jejich pohnuté osudy se stávali vůdci ozbrojených band, bossy mafií a kmotry podsvětí. Podobná kariéra čekala ukrajinské dobrovolníky a vojáky, kteří si prošli nejstrašnějšími bitvami východoukrajinské války: bitvou o doněcké letiště, bojem o Děbalceve. Tito muži potřebovali někoho, kdo jim vrátí víru v to lepší, co je – možná – čeká.
Od roku 2016 se chlapi, kterým válka pošramotila psychiku, pro- to zkoušejí nořit do slané vody oděského delfinária a tisknout se k hladkým tělům delfínů, kteří se usmívají za každých okolností. Muži jako hora zavírají oči a sní o tom, jak by žili, kdyby jim mina neroztrhala kamaráda přímo před očima. Někteří unikli smrti jen s obrovským štěstím. Mnozí při to velkém štěstí přišli o některou z končetin. A tak se ve vodě komíhají jako mořské panny, přidržují se delfínů, snaží se s nimi držet rytmus a ta inteligentní zvířata – jako by tušila, že to nemají přehánět – zpomalí svůj pohyb, zvláční a přitisknou se k vojákovu tělu něžně, ale také nevtíravě a s respektem. To umí jen delfín. Milovat a nesvazovat přitom milovaného do svěrací kazajky.
Velitel vědeckovýzkumného centra Státní oceanárium plukovník Andrej Dončak se odhodlal k odvážnému kroku poté, co viděl, jak delfíni plavou s nemocný- mi dětmi. A pochopil, co to s jejich psychikou dělá. Na rozdíl od delfinária, kde vystupují delfíni pro veřejnost, je toto armádní vědecké centrum utajené cizím očím. I ti, kdo zde s delfíny pracují, bojovali v Donbasu a tuší, co to i s tvrdým charakterem udělá. Strach o život, stres, pocit, že vám nikdo nerozumí. Jen delfín.
Právě tato zvířata donedávna cvičili na něco úplně jiného. A nejspíš je v utajení cvičí dodnes.
Zvířata cvičí i v USA
Tyto mořské savce cvičí na boj pod vodou kromě Ukrajiny jen v USA a Rusku. Tam se vycvičenému delfínovi říká „biotechnický bojový systém“. Pravda, armády umí využít i tuleně. Podle oficiální verze jsou zvířata cvičena hlavně k obraně a k pátrání po pohřešovaných, utonulých, potopených objektech. Američané se vý- cvikem delfínů k těmto účelům zabývají už od 60. let minulého století. Ve Vietnamu jim prý pomohli jako žádný jiný potápěč.
O bojových úspěších sovětských delfínů se toho ví velmi málo. Jisté je jedno – velitel sovětského námořnictva admirál Sergej Gorškov v roce 1972 přikázal vytvořit tajné vědeckovýzkumné centrum sovětské flotily Kazačok v krymském Sevastopolu. Za čtyři roky byla první vycvičená skupina čtyř delfínů k dispozici armádě. Dostala označení „1329“.
Sevastopol skýtal obrovské možnosti – 24 hektarů, moře, velké množství speciálních budov a akvárií, bazénů a laboratoří, skafandry a podvodní aparáty Rif a Langust. Vedle vojenských projektů se tady začal dělat byznys. Léčebné plavání s delfíny, ovšem jen pro majetné. Pár minut stálo stovky dolarů. Korupce prolezla do všech koutů nejtajnější armádní oceánské laboratoře. Oficiálně velitelé nakupovali speciální techniku za gigantické sumy, fakticky si v běžných západoevropských obchodech koupili přístroje za několik set dolarů. Nakonec dokonce sedm zvířat prohlásili za uhynulá, ale ve skutečnosti je podle oděských novin Dumskaja prodali do zahraničních delfinárií – do Turecka a Litvy. Delfíni, ač výjimečně inteligentní, tento podvodný obor lidské činnosti prostě neovládají.
O obrovský kšeft ukrajinští admirálové přišli po anexi Krymu. Většina z těch, kdo se delfíny na poloostrově zabývali, přešla na ruskou stranu. V Oděse vzniklo něco nového, zatím tolik neprolezlého korupcí. Bylo sem převeleno deset příslušníků krymského výzkumného centra. Začali od nuly. Pomohli majitelé největší sítě delfinárií na Ukrajině „Nemo“. Jejich delfíni a jejich zkušenosti, v neposlední řadě také jejich peníze, se staly základem nového projektu. Brzy se byznys střetl s nekomerční představou plukovníka Dončaka, který chtěl s pomocí delfínů hlavně léčit pošramocené duše ukrajinských vojáků. Na pomoc přišli v pravou chvíli Američané. V roce 2015 dodala „Standing NATO Mine Countermeasure Group SNMCMG2“několik svých zvířat, zkušenosti i peníze.
Nakonec ukrajinská armáda získala přece jenom i dostatečné prostory v Oděse pro to, aby zde mohla s delfíny pracovat. A hlavně jim Nemo musel předat část již vycvičených zvířat. V komerčním delfináriu zůstali delfíni spíš atrakcí než tím, co představují doopravdy – společníka člověka s nemocnou duší v jeho nejtěžších chvílích na cestě strastiplným životem.