Hudba putuje s lidmi a jejich osudy
propojení těchto dvou světů došlo ve vašich autorských písních samo od sebe, nebo jste se promyšleně snažila sloučit vlivy obou prostředí?
Můj hudební život byl od útlého věku tak rozmanitý, že se mi těžko posuzuje, co je otázka záměru a co naopak přirozeně vyplývá ze všech nasbíraných zkušeností. Asi jde o kombinaci obojího. Přemýšlím o tom, jak všechny hudební prameny skloubit, ale nejcen- nější jsou samotné zkušenosti. Rozhodně se snažím skládat intuitivně a dbám na to, aby hudba plynula přirozeně, společně se zhudebněnou poezií. Navíc hudba je živý organismus, neustále se vyvíjí, různé tradice se vzájemně ovlivňují.
LN Jak přesně?
Latinskoamerická hudba je směsí indiánských, afrických a evropských vlivů. A moravská hudba má také kořeny z širšího okolí než jen z Moravy. Hudba putuje s lidmi, s jejich osudy. I pro mě je psaní písní, ve kterých jsem schopná zaznamenat kus prožitého života, krásným dobrodružstvím. Ale souhlasím, že s fúzováním stylů musí člověk nakládat citlivě. Měl by znát kořeny hudby, ze které čerpá, a jazyk, ve kterém pracuje.
LN Spojení slovanského a latinského opravdu působí na nové desce Tento svět přirozeně. Ale musela jste někde složitěji řešit třeba přirozený rytmus češtiny s rytmem a frázováním hudby?
Ano, čím dál více se snažím při zhudebňování věnovat pozornost jazyku, jeho rytmu a jak by měl plynout s melodií. Když sedím u textu nebo básně, nejdříve si ji říkám nahlas, abych vycítila kromě jejího příběhu i její rytmus, důrazy, kadence. Například báseň Antonína Sovy nevznikla v pětiosminovém rytmu venezuelského merengue čistou náhodou. Hned jsem si všimla, že ta báseň má pět slabik v každé frázi, „za rána poutník / přišel do kraje“. Proto mě rytmus na pět osmin napadl.
LN Vybírala jste tentokrát ke zhudebnění trochu jiné autory než na prvním albu Milokraj. Zůstala jen Věra Provazníková.
Repertoár alba Tento svět je výsledkem několika uplynulých let. K básním Věry Provazníkové mám stále hodně blízko. Potom mne dojaly verše Jana Zahradníč- ka z období, kdy byl ve vězení, například Pozdrav ze sbírky Čtyři léta. Mám na pracovním stole i další básně, které bych ráda zhudebnila. Ovšem času na psaní mám málo. Musím se jako většina z nás věnovat živobytí, koncertuji, učím, nově vedu i dílny latinskoamerických písní a rytmů jménem La dílna. V oblasti tvorby dělám, co je v mých silách. Jak říká argentinský spisovatel Jorge Luis Borges: „Autor nepíše to, co by rád napsal, ale to, co je v dané chvíli schopen napsat.“Což je naprostá pravda! LN Proč jste zvolila Antonína Sovu?
Dílo Antonína Sovy jsem poznala, když jsme byli s Milokrajem pozváni do Pacova na koncert ke 150. výročí básníkova narození. Všechny kapely měly za úkol zhudebnit jednu jeho báseň. Několik týdnů jsem si Sovu četla a vybrala jsem Co mohl najíti poutník.
LN Sestava muzikantů, kteří se podíleli už na první desce Milokraj, zůstává stejná s jedinou výjimkou. Proč jste se rozešli s někdejším spoluautorem a basistou Tomášem Liškou?
Sestava z Milokraje zůstala opravdu v podstatě stejná, houslista Stanislav Palúch, cimbalista Marcel Comendant, kytarista David Dorůžka a nově kontrabasista Petr Dvorský. Ve spolupráci s Tomášem se sešlo více věcí, které nás postupně vzdálily. Není snadné, když dva hudebníci vedou jeden projekt, obzvlášť když jde o projekt tak osobního a niterné- ho rázu. Jedna věc je autorská dvojice, která společně píše hudbu. A druhá věc vedení kapely velice silných hudebních osobností, jaké máme v Milokraji. Každý z nás přirozeně bude mít trošku jiné představy o směru, kterým chceme jít. Každopádně jsem Tomášovi vděčná za spolupráci.
Ve světě se Marta Töpferová proslavila osobitým pojetím latinskoamerické hudby, doma se soustředila na ohlasy zdejších lidovek. Prostřednictvím alba Tento svět se jí podařilo obě kultury propojit.
LN Jak jste vybrala kontrabasistu Petra Dvorského?
Přemýšlela jsem o několika basistech. O Petrovi jsem věděla, že hraje skvěle. Když jsem ho pak poznala osobně, cítila jsem, že i jeho lidský přístup je přesně to, co kapela potřebuje. Navíc Petr žije v Praze. Robert Ragan, který s námi také chvíli hrál, je rovněž vynikající muzikant, jenže bydlí v Banské Bystrici.
Autor je hudební publicista