Zrodí se žižkovské Matadero?
Nákladovému nádraží by slušela přestavba na kulturní a společenské centrum. Nic se však nesmí uspěchat
Vmédiích se objevila zpráva, že pražský magistrát uvažuje o tom, že odkoupí od Českých drah areál bývalého Nákladového nádraží Žižkov (NNŽ). Myslím, že je to dobrý nápad, má však i svá „ale“.
Připomínám, že NNŽ je mimořádnou stavbou. Vzniklo v polovině 30. let minulého století dle projektu architektů Karla Caivase a Vladimíra Weisse. Administrativní část tvoří křídlo podél ulice Jana Želivského, které pohledově uzavírá Olšanskou ulici. Na tento funkcionalistický objekt jsou připojena několik set metrů dlouhá kolmá křídla, se sklady ve třech úrovních. Mezi ně zajížděly vlaky, z nichž se zboží vykládalo na ocelové lávky, které obě křídla dodnes spojují. Tento vnitřní prostor je velmi podmanivý, tady se skrývá hlavní devíza areálu.
Objekt je nyní nemovitou kulturní památkou a je jasné, že má velký potenciál. Obě skladová křídla lze v budoucnu modifikovat, dají se využít ploché střechy, vnitřní prostory, jež lze různě členit, je možno něco přistavět nebo vestavět (s tím památkáři v tomto případě naštěstí souhlasí). Výhodou je i robustnost železobetonové konstrukce skladišť. Možností, jak stavbu využít, je mnoho, mohou tu být depozitáře, výstavní prostory, divadelní a filmové sály, tvůrčí dílny, muzejní expozice, prostory pro hudební produkce, to vše doplněno o restaurace, kavárny a čajovny. Na kolejích by mohly být umístěny historické lokomotivy a vagony. Není tu problém zřídit parkoviště a uvažuje se i o tom, že by areálem mohla projíždět tramvaj. Výhodou je i dobrý technický stav. „Zabydlování“by se navíc mohlo odehrávat po etapách.
Žádaná lokalita
Praha by tak získala významné kulturní a společenské centrum, které navíc nebude dále přetěžovat historické jádro. To je důležité, protože rozumné město si buduje podobná zařízení i v odlehlejších lokalitách. Žižkov samozřejmě již není na periferii a je z centra dobře dostupný. Dnes je žádanou lokalitou se svéráznou atmosférou.
Dobrých příkladů využití industriálních areálů je dnes ve světě mnoho, různá zrušená nádraží nebo továrny dnes často fungují jako galerie nebo muzea, asi nejznámější je Musée d’Orsay v Paříži (bývalé nádraží) nebo Tate Modern v Londýně (elektrárna), které dnes patří k nejnavštěvovanějším kulturním centrům světa.
Klíčová otázka – financování
Vzhledem k velikosti NNŽ bych však inspiraci nejspíše hledal tam, kde je soustředěno více funkcí, jako je tomu v madridském Mataderu – rozlehlém území bývalých jatek na pobřeží říčky Manzanares. V jednotlivých pavilonech z konce 19. století sídlí knihovny, klubová kina, experimentální divadelní scény, výtvarná studia nebo hudební sál. Celý areál tepe životem nejen v jednotlivých halách, ale i na prostranství mezi nimi. Jednotlivé pavilo- ny mají ovšem své sponzory, protože město by jejich provoz samo neutáhlo.
Ajsme u další věci, a to dosti zásadní, a tou je financování. V případě NNŽ by buď muselo dojít ke kombinaci komerčních a nekomerčních zařízení, nebo by bylo potřeba hledat donátory jednotlivých aktivit (případně oba systémy kombinovat). To jistě není jednoduché, ale podařit se to může. Koneckonců podobný princip se už rodí v areálu holešovických jatek amožná v budoucnu i na bubenečském Výstavišti. V NNŽ je dost místa i pro pronajímatelné kanceláře (administrativní budova), může tu být také lokální tržnice, designové obchody apod.
Osobně se bojím jedné věci. Nemyslím, že je třeba projekt využití uspěchat, vše lze dělat postupně a promyšleně. Na druhou stranu tu máme precedens osudu dalších městských zařízení, jako je Šlechtova restaurace ve Stromovce, což je známé pražské trauma několika dekád. Dobrý konec je snad v tomto případě již v dohledu, ale podobné martyrium bych areálu NNŽ rozhodně nepřál…