Sbírka Miura: Hirst a velké peníze
O sběratelích umění se toho ví většinou jen velmi málo. Objektivní informace neexistují, jejich životní příběhy se dostanou na veřejnost, až když se sbírky představí v galeriích. To je také případ Richarda Kučíka, majitele sbírky Miura a stejnojmenného hotelu v Čeladné.
Pokud jde o nejznámější světové sbírky, jmenovat můžeme kolekce Ludwig, Beyeler, Flick, Essl a poměrně nedávno zveřejněnou Boros. Podobných modelů vznikajících od 20. století až dodnes je v euroamerické kultuře celá řada.
Také u nás by podobné sbírky vznikly, pokud by se historie vyvíjela jinak. Teoretik umění a ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění Vincenc Kramář byl odvážným vizionářem, když už v roce 1911 zakoupil Picassův autoportrét. Postupně ve 20. a 30. letech nakupoval v Paříži moderní avantgardu, takže se dnes díky němu může Národní galerie pochlubit ucelenou kolekcí špičkového moderního umění. Stejně tak unikátní sbírka Kupkových pláten továrníka Jindřicha Waldese nakonec z větší části zůstala v Národní galerii – ta ji ale po vznesení restitučních nároků Waldesových potomků musela do stálé expozice zakoupit.
Teprve po otevření západních hranic v roce 1989 se objevil prostor a příležitost pro privátní sběratelství, které by se v 90. letech dalo označit jako divoké. Umění začaly nakupovat nejdříve banky, ale některé zkrachovaly a jejich sbírky doslova zmizely, jiné po určité době změnily strategii a vnucovaly zakoupená díla umělcům k odkoupení zpět. Vznikaly první soukromé galerie, kolem nichž se pohybovali tajemní sběratelé, jimž se různí poradci snažili namluvit, že umění je skvělá investice. Někteří chtěli zůstat v anonymitě, jiní – jako například zakladatel a tehdejší vlastník televize Nova Vladimír Železný – vnímali uměleckou sbírku jako certifikát statusu lepší společnosti. Také jistá soutěživost mezi rychle zbohatlými podnikateli přinesla zájem o nakupování a prodej umění. Všichni se ale vrhali na jistotu: sháněli umělecká díla pevně vrostlá do příběhu dějin umění, díla autorů potvrzených zařazením do expozic veřejných galerií. Dodnes tento trend převládá v českých aukcích, kde se práce současných žijících autorů nabízejí za velmi nízké částky.
Aura tajemství
Prozíravost a odvahu za celé poslední čtvrtstoletí projevil málokdo. Sběratelé kolem sebe vytvářejí auru tajemství, nechtějí své sbírky zveřejňovat, a proto lze diskutovat o sběratelských trendech v Čechách jen velmi omezeně. Spekuluje se o kolekcích různých finančníchmagnátů, jejichž obsah neprozradí ani samotní umělci. Veřejnost má pouze informace o příležitostně vystavených souborech – například ze sbírek nadšenců Richarda Adama a bratří Marků, nedávno svoji kolekci několikrát ukázal i exekuční byznysmen Robert Runták, nyní bylo otevřeno Muzeum Milana Dobeše, představující kousky ze sbírky Jana Světlíka v ostravských železárnách.
Místní sběratelé se ale převážně věnují lokálnímu umění, jen výjimečně – také z finančních důvodů – se odváží do světa vel- kých světových hvězd. Runták sice sbírá i zahraniční autory, ale ve výběru se drží při zemi.
Jediným českým sběratelem, který sbírku ukazuje ve veřejném prostoru a zároveň dosáhl na světové umělce z kategorie top, je Richard Kučík, vlastník designového hotelu Miura v Čeladné. Futuristická architektura z dílny studia Labor13 hotelu na úpatí Beskyd propojená s krychloidy – postavami ze zářícího kovu Davida Černého – se už mockrát objevila v médiích. Pouze ale v souvislosti kontrastu moderní budovy a krajiny, podpořeného mýtem o rebelantství Černého. Tyto objekty rozhodně nepatří k jeho nejlepším pracím a poněkud se v Čeladné přemnožily, hotel však nabízí daleko silnější ukázky umění.
Milionová lékárnička
Artový hotel byl otevřen v roce 2011, o dva roky později se pak majitel rozhodl vydat Art Navigator, který návštěvníkům přibližuje současné umění, jež postupně nakupoval a umisťoval do interiérů. Kučík se sbírání uměleckých děl věnoval už předtím, ale teprve s prvními nákupy opravdových celebrit mu stoupl adrenalin. Pořídil si díla Anishe Kapoora, Gerharda Richtera, Damiena Hirsta či Jeana-Michela Basquiata. Tím nic neriskoval – díla těchto umělců jsou potvrzena, na aukcích dosahují závratných cen. Kučík ale pokračoval dál. Společně se znalci zkoumá terén, učí se rozeznávat a nacházet. Sám si objevuje některé autory, vyhledává konkrétní díla, seznamuje se s galeristy, sběrateli a umělci.
V Čechách ale veřejně nevystupuje, tvář odmítá v médiích ukazovat, protože se nechce stát terčem spekulací. Co sbírá, ale každý návštěvník hotelu vidí sám. S navigátorem s texty teoretika Karla Srpa v ruce zjišťuje zvědavý cestovatel, že právě obědvá v restauraci, kde visí slavná „lékárnička“Damiena Hirsta In search of Nirvana a také jeho slavný puntíkovaný obraz Anthrafuchsone hned vedle sytě modrého reflexního objektu sochařského mága Anishe Kapoora.
Hotelovým schodištěm schází z pokoje a míjí opalizující malbu známého švýcarského autora Johna Armledera, neoexpresivní malbu ŠpanělaMiquela Barcelóa, konceptuální kresbu Itala Alighiera Boettiho, hlavu Ježíše od Jiřího Georga Dokoupila, monochromní reliéfní malbu čistého pigmentu magenty Jasona Martina a jeden z nádherných šedých obrazů nejdražšího současného malíře Gerharda Richtera (nyní je zapůjčen na výstavě v Národní galerii).
Už při prvních krocích po vstupu do recepce poutníky vítá obraz Basquiata, prvního graffiti umělce, který se proslavil na „seriózní“umělecké scéně. Masivní plexisklový kryt hostům prozrazuje, že nejde o žádnou reprodukci. A když projde do baru s mramorovým designem, narazí na skutečný unikát: dvojici obrazů Mony Lisy Andyho Warhola, která se spojila až v Čeladné. Cestou do podzemního spa potká návštěvník objekty slavného britského sochaře Tonyho Cragga a těsně v blízkosti sauny leží box s bronzovou plastikou klasika moderního sochařství Henryho Moora. Další dvě sochařská díla v hotelu pocházejí z rukou sochaře Daniela Arshama, který experimentuje s různými materiály a vytváří objekty archeologie budoucnosti.
Část sbírky Miura doplněná několika artefakty z rozsáhlého a dosud nezveřejněného depozitáře se před létem objevila v pražské galerii Hauch, jejíž majitel Jan Třeštík je sběratelův poradce. Depozitář Richarda Kučíka obsahuje údajně dalších 400 děl českých i zahraničních autorů. Prezentovaná kolekce je ale vrcholem této sbírky, kterou chce sběratel dále rozšiřovat. Uvažuje také o její prezentaci v galerii vybudované pro tyto účely. Každá rostoucí kolekce si vyžaduje profesionální spravování, vymezení statusu a vizi do budoucnosti.
Miura je příkladem toho, že se chování českých sběratelů začíná měnit. Zatím se ale stále nacházejí daleko za dynamickým světem současného světového sběratelství. V něm momentálně dominuje nigerijský politik a obchodník s petrolejem Theo Danjuma, kterému kráčejí v patách dvě ženy – RuskaMarija Bajbakovová a Britka Anita Zabludowiczová, jež doslova luxují aukční síně. V byznysu s uměním jde ale také o diváky, protože je díla potřebují. Přístupné privátní sbírky nahrazují státní instituce, jež na tak rozsáhlé akvizice nemají ani pomyšlení.
Autorka je výtvarná teoretička
Už při prvních krocích po vstupu do recepce poutníky vítá obraz Basquiata, prvního graffiti umělce, který se proslavil na „seriózní“umělecké scéně