Visegrádská emancipace

Má Merkelová důvod být nervózní? Spojenectví mezi V4 a Izraelem je pro Brusel výzvou

Po budapešťském setkání předsedů vlád visegrádské skupiny s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem se Evropská unie ocitla ve zcela nové situaci. Brusel totiž musel vzít na vědomí, že jedna ze skupin zemí společenství provádí samostatnou zahraniční politiku. A dokonce jde tvrdě proti EU, když evropské společenství činí odpovědným za špatné vztahy s Izraelem.

Vyjádřeno slovy maďarského premiéra Viktora Orbána: nebude-li EU spolupracovat s židovským státem, potrestá tím sama sebe. Premiér země, která v současnosti předsedá V4, tím otevřeně poukázal na to, že vztah Bruselu k Izraeli se již desítky let nepřetržitě zhoršuje, protože EU soustavně kritizuje politiku Izraele v oblasti osidlování okupovaných palestinských území a nebere příliš ohled na požadavek Jeruzaléma na vlastní existenci v bezpečných hranicích. Visegrádské země tak předloží Unii návrh, aby „ocenila úsilí, které Izrael vynakládá k zajištění stability regionu, což je i v zájmu Evropy, jelikož nás ochraňuje před dalšími invazemi migrantů“– tvrdil Orbán.

Zdrženlivost EU vůči Státu Izrael

Politika V4 odmítající přijetí migrantů natolik rozzlobila Brusel, že EU zahájila kromě Slovenska řízení se třemi členskými státy visegrádské skupiny pro porušování jejich povinností. Odpor proti EU je tím společným jmenovatelem, jenž z důvodu vzájemné odkázanosti učinil z Izraele a V4 přirozené spojence. Netanjahu v Paříži před svou návštěvou v Budapešti hovořil o tom, jak je pro Izrael důležitá intenzivní spolupráce s evropskými zeměmi. Toto prohlášení se nevztahovalo tolik na rozhodující státy EU, především na Německo, ale mnohem více na visegrádské země – zvláštní pasažéry v rámci EU.

Po holokaustu považovalo Německo pěs- tování dobrých vztahů s židovským státem za svoji morální povinnost. Dnes už ale lze považovat izraelsko-německé vztahy za labilní, protože ze strany evropského společenství je stále častěji kritizována politika osidlování. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že Netanjahu měl nedávno krátké jednání s Angelou Merkelovou u příležitosti pohřbu někdejšího kancléře Helmuta Kohla. V Německu právě v období Kohlova vládnutí, které začalo v roce 1982, byla téměř celá politická škála zasažena protiizraelským postojem a antisionismem.

„Německá veřejnost od počátku 80. let řadí Izrael mezi nejméně populární státy. Bylo už jen otázkou času, kdy vyhoví politika požadavkům voličů,“napsal ve své analýze židovský list Jüdische Allgemeine, vycházející v Německu. Německo se začalo odvracet od Izraele i z ekonomicko-politických důvodů. Státy s rozvinutým průmyslem v době, kdy se Kohl dostal k moci, ještě pociťovaly negativní dopady druhé ropné krize. Německý průmysl přitom potřeboval získávat energetické zdroje z blízkovýchodních arabských zemí co nejlevněji, Spolková republika tak chtěla poněkud rozvolnit své svazky s Izraelem, aby vztahy do té doby přátelské nenarušovaly obchodování s muslimskými zeměmi.

V pozadí německého postoje je dokonce několik momentů, které vyjadřují odvrácení Německa od Izraele. Například vyšlo najevo, že vydávání učebnic zeměpisu určených pro palestinské školy, v jejichž mapách jaksi „zapomněli“uvést Izrael, je financováno i z rozpočtu Berlína. A německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel při své dubnové návštěvě židovského státu zavítal do několika nevládních organizací, které podle místního oficiálního vyjádření provádějí vysloveně protiizraelskou politiku.

Po ochlazení vztahů Německa vůči Izraeli následoval zdrženlivý postoj Evropské unie k židovskému státu. Rada přidružení EU–Izrael jako komise upravující spolupráci mezi EU a Izraelem nezasedla od roku 2012. Podle plánu se měl tento sbor sejít na jaře, Brusel však setkání zrušil s odkazem na osidlování.

Samostatná zahraniční politika V4

Spojenectví mezi Izraelem a V4 znamená pro Brusel výzvu. V celé historii EU se nyní stalo poprvé, že skupina zemí zcela koordinovaně, podle promyšlené koncepce a bez předběžné konzultace s Bruselem začala provádět samostatnou zahraniční politiku, která jde proti hlavnímu proudu Unie. V rámci EU působí další dvě skupiny geograficky a kulturně sounáležitých zemí s vyšším stupněm organizovanosti. Jedná se o Severskou radu čili společenství skandinávských zemí a o unii zemí Beneluxu. Ovšem obě sdružení vystupují pouze s cílem zvýšit efektivitu jednání v rámci EU a bojují například za dosažení pro ně příznivějších rozhodnutí při rozdělování kvót pro rybolov. O samostatnou zahraniční politiku nejde vůbec.

Podle informací z německých novinářských kruhů Merkelovou stále více zneklidňuje skutečnost, že se středoevropský region postupně začíná vymykat její kontrole. Ta skutečná výzva zasáhne Berlín tehdy, až země V4 dají své spolupráci institucionální rámec, čili až si vybudují stálé centrum, sekretariát a administrativu, jak o nezbytnosti tohoto kroku hovořil předseda vládnoucí strany v Polsku Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński v rozhovoru poskytnutém začátkem tohoto roku jednomu maďarskému listu.