Udivující český počin na Krásné hoře
Marku Holečkovi se na pátý pokus podařilo nevídané. Se Zdeňkem Hákem vystoupal jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I
Dlouhých 27 let čekalo české horolezectví na chvíli, kdy se někomu podaří na jedné ze čtrnácti osmitisícovek další prvovýstup. Aneb dostat se na vrchol cestou, kudy nikdy nikdo nevylezl. Tím posledním byl dosud fenomenální Josef Rakoncaj v roce 1990 na Šiše Pangmě. Začátkem tohoto týdne však nejlepší současný český lezec ve vysokých horách Marek Holeček společně se Zdeňkem Hákem prostoupali jihozápadní stěnou až na vrchol jedenácté nejvyšší hory světa Gašerbrum I. Což je považováno za počin i ve světovém horolezectví zcela ojedinělý a udivující. na návštěvu chlapa, který se jako první Čech a patnáctý muž na světě rozhlížel ze všech osmitisícových vrcholů planety, a chystat hostinu...
Holečka vždy zajímaly spíše extrémní panenské stěny, kam lidská noha dosud nevstoupila. A když už, tak nestanula na vrcholu...
Mimochodem, právě v osudovém roce 2013 s Hrubým vylezli jako první na světě alpským stylem severozápadní stěnou na sedmitisícový Talung, za což dostali řadu významných ocenění.
A cože vlastně stále žene tohohle útlého chlapíka s dlouhými vlajícími vlasy a věčně rozesmátou tváří za plněním svých dosti nebezpečných snů?
Cožpak neslyší hlasy starších horolezců, zpravidla s posvátností a úctou v hlase hovořících o horských velikánech téměř jako o lidských bytostech? Cožpak nevnímá varování, které mohutné osmitisícové kolosy vysílají kamsi dolů do pro ně niterného lidského světa?
Proč popáté riskuje život kvůli jedné dosud nezlezené cestě? Ano, slíbil si to kvůli kamarádovi Hrubému. A dál?
„Heleďte, když lezu na nějakej kopec, tak s ním rozmlouvat můžu, to jo, ale že by mě hora třeba varovala? Při vší úctě, je to přece jen pořád pouze kus šutru, ne?“hlásí zvesela.
Holeček se ve svízelných chvílích, a to jich prožil požehnaně, ve stěně většinou neobrací ani k nějaké nadpozemské instanci, ani k Bohu. Není totiž věřící. I když...
„No, já třeba moc nevěřím v dobro. Kolikrát jen v dějinách zemřely miliony lidí, přestože nic neprovedly. Ale přiznám se, že když mi někdy fakt už do bot teče pořádně, využívám i tenhle prostor a občas se modlím,“usmívá se.
Třeba když tehdy před čtyřmi roky slézal z Gašerbrumu jako nahý v poli, s takřka nulovou šancí na přežití, toho nahoře prosil, ať ho tady na tom pozemském světě ještě chvíli nechá...
A dost možná, když se před pár dny s parťákem vraceli z vrcholu G I ve sněhové vánici a zapadali téměř po pás do sněhu v akutně hrozícím lavinovém poli, a navíc ve stavu, jak Holeček přiznal – na hranici fyzického bytí, možná promlouval ke komusi tam nahoře podobně... Ještě ne, ještě tu chci zůstat. Třeba i kvůli dcerce Viktorce či přítelkyni Kláře.
Znovu o fous přežil a svým počinem definitivně vstoupil do galerie nejzářivějších a nejuctívanějších horolezeckých es na celé zeměkouli.