Robot coby nekalá konkurence
Ekonomice by pomohly méně výhodné odpisy technologií a naopak zlevnění lidské práce
Ovládne umělá inteligence svět? Co to vlastně je průmysl 4.0? A bude vaše pracovní místo obsazeno robotem brzy, anebo až později? Málokterý ekonom nedostal během posledních let podobné otázky. Ale dobrých odpovědí je poskrovnu. Je to celkem pochopitelné. Ekonomové zpravidla nerozumějí technologiím, zatímco technici ne vždy plně chápou ekonomické souvislosti. Pokud jde o manažery, politiky a další podobné profese, ti chytřejší z nich alespoň vědí, že nic nevědí.
Ale i velmi inteligentní lidé jsou schopni dát rozum stranou a propadnout pocitům. Dokazuje to například fakt, že několik významných ekonomů, podnikatelů a jiných celebrit zcela vážně navrhuje, aby průmyslové společnosti platily za roboty ve výrobě sociální pojištění, podobně jak je platí za zaměstnance. Případně jinou daň.
Tento názor zastává například slavný fyzik Stephen Hawking, Bill Gates, laureát Nobelovy ceny za ekonomii Robert Shiller, podnikatel Elon Musk nebo bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis. Kromě uvedených celebrit pak ještě celé zástupy příznivců základního nepodmíněného příjmu, kteří doufají, že takto získají prostředky pro uskutečnění svého snu.
Seznam dokazuje, že i věhlasná světová jména chápou robotizaci jen na krajně povrchní úrovni. Termín „robot“chápou jako antropomorfní postavu z Čapkovy hry R.U.R. anebo ještě spíše ze série o Hvězdných válkách. Robot je vnímán jako umělý člověk, který na trhu práce konkuruje lidem. Musí proto být daňově „ošetřen“, aby odpadla „nekalá konkurence“.
Jak je tomu ve skutečnosti?
Co je robot
Skutečné průmyslové roboty mají v českém jazyce neživotný rod a nijak nepřipomínají filmové hrdiny R2D2 nebo C3PO. Roboty ve skutečnosti mohou mít všelijakou podobu a technické provedení. V drtivé většině se však jedná o varianty mechanických ramen, která vykonávají různé činnosti u montážních linek. Mechanické rameno vybavené stříkací pistolí v automobil- ce nahradí lakýrníka, aniž by bylo vybaveno jakoukoli umělou inteligencí, natožpak schopností komunikace a vlastního rozumu. Podobná zařízení se používají od 70. let a nikdy nikoho nenapadlo, že by se za ně mělo platit sociální pojištění nebo jakákoli speciální daň. Ale jak odlišit technologie, které jsou daňově podporované pomocí zrychlených odpisů, od těch, jež by naopak měly být daňově zatíženy?
Definovat, co je to robot, je zpropadeně těžké. Podle normy ISO 8373:2012 je robot „automaticky řízený, programovatelný, víceúčelový manipulátor pohybující se nejméně ve třech osách, který může být pohyblivý nebo pevně umístěný a je používán pro účely průmyslové automatizace“.
Pokud bychom tedy byrokraticky použili dosavadní definici, do daně z robotů by například nespadaly mechanismy nahrazující pracovní sílu v restauracích rychlého občerstvení, neboť v tomto případě jde o jednoúčelové stroje. Pokud by však zákonodárci definici tvořivě rozšířili, najednou budeme za „oficiálně uznané“roboty považovat téměř cokoli. Proč nikoho nenapadlo vyžadovat platby sociálního pojištění za počítačové tiskárny, které připravily o práci tolik písařek na psacích strojích? A proč nedanit samotné počítače? Automatické pokladny v supermarketech? Dále internetové obchodní systémy, bankomaty a elektronické bankovnictví, v neposlední řadě i elektronické systémy státní správy (alespoň v zemích, kde je na rozdíl od Česka již zavedli).
Na toto nebezpečí upozorňuje odpůrce daně z robotů ekonom Larry Summers. Zdanění moderních technologií v první řadě brzdí pokrok, ale především může vést k naprostým ekonomickým absurditám. Co když někoho napadne zdanit vakcíny? Očkování přece snižuje výskyt nakažlivých chorob, což vede k úbytku zaměstnanosti ve zdravotnictví.
Snad by bylo možné vést rozumnou hranici mezi oblastmi, kde by daň z technologií byla relativně málo škodlivá a kde by škodila hodně. Profesor Summers se však dívá skepticky na schopnost berních úředníků správně odhadnout tuto hranici.
Rozumná daňová reforma
Prostor pro řešení problému by mohl být v rozumné daňové reformě. Technologie jsou nyní nepřiměřeně zvýhodněny zrychleným odepisováním, zatímco lidská práce je zatížena daněmi a odvody. Zavést méně výhodný systém účetních odpisů a naopak snížit daňovou zátěž lidské práce by mohl být rozumný krok. Ceny výrobních faktorů na trhu práce by se alespoň částečně přiblížily rovnováze. Práce by již nebyla tak těžce znevýhodněna proti kapitálu jako doposud.
Tato myšlenka má jen jednu nevýhodu. Je příliš obyčejná, aby si získala přízeň celebrit a nejrůznějších aktivistů.
Ale možná bude všechno jinak. Masové zavedení počítačů nevedlo k nárůstu nezaměstnanosti, protože počítačový průmysl vytvořil velké množství nových pracovních míst. V ekonomii nelze vždy spoléhat na jednoduchou trojčlenku.
Pavel Kohout je spoluautorem programu Realistů