Lafata ukázal na potíže s paušály
Případ doputoval až k Nejvyššímu správnímu soudu, který napadené rozhodnutí zrušil. V dalším řízení bude finanční úřad muset své názory revidovat a doměřenou daň spolu s penále Davidu Lafatovi vrátit. Soud v rozhodnutí poukázal na určitou nejednoznačnost právní úpravy a vytkl bernímu úřadu logické rozpory v jeho postoji.
Úřad totiž Lafatu na jednu stranu registroval k DPH, kde je podmínkou výkon samostatné ekonomické činnosti vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, ale následně mu ten samý finanční úřad doměřil daň s odůvodněním, že tuto činnost samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost nevykonává, a proto nenaplňuje znaky živnosti.
Účetní si hoví, poradci hudrují
Výdajové paušály jsou u živnostníků populární. Jednak jim šetří administrativu, když ve vztahu k dani z příjmů fyzických osob umožňují, že nemusí uchovávat účtenky a faktury ke každému výdaji, ale mohou náklady nárokovat paušální částkou. A jednak je to pro ně mnohdy i daňově výhodnější, protože zdaleka takové výdaje nemají. S tím souvisí i to, že samotná příprava a vyplnění daňového přiznání je v takovém případě poměrně jednoduchá záležitost a živnostník to zvládne i sám.
Paušální výdaj je závislý na druhu podnikatelské činnosti, přičemž nejvyšší činí 80 procent, nejnižší 30 procent. I když jsou výda- jové paušály poměrně velkorysé, objevují se různé nejasnosti a leckdo jejich nastavení kritizuje jako nespravedlivé.
Jako příklad si vezměme činnost účetního a daňového poradce (který kromě jiného může vést svým klientům účetnictví). Zatímco účetní si může nárokovat výdajový paušál ve výši 60 procent, daňový poradce jakožto vykonavatel nezávislého povolání si může uplatňovat jen 40 procent. A to přesto, že náročnost a výdaje spojené s jeho činností v žádném případě nejsou nižší než v případě účetního. Takových příkladů by se dalo najít víc.
Nemá smysl mít strop na zemi
Stát se nicméně snaží výhodnost výdajových paušálů omezit tím, že postupně upravuje strop, tedy maximální částku, kterou je možné u jednotlivých druhů výdělečné činnosti jako náklad využít.
U příjmů za rok 2016 byl šedesátiprocentní výdajový paušál omezen částkou 1,2 milionu korun, čtyřicetiprocentní výdajový paušál byl pak omezen maximální částkou 800 tisíc korun. V rámci schváleného daňového balíčku na jaře tohoto roku se však uvedené stropy snížily na polovinu.
Do budoucna tedy bude u šedesátiprocentního paušálu stanoven strop ve výši 600 tisíc korun. Pokud tedy bude mít daňový subjekt roční příjem vyšší než jeden milion korun, může jako paušální náklady uplatnit maximálně šest set tisíc. Pokud by chtěl více, musel by uplatňovat skutečné výdaje, a nikoliv výdajový paušál. Výhodnost těchto paušálů se tak pro některé příjmové skupiny dost radikálně sníží.
Výdajové paušály své opodstatnění určitě mají, s ohledem na případ Davida Lafaty a srovnání paušálů u daňového poradce a účetního by ale stálo za to zamyslet se nad jejich zpřehledněním. Existence či výše stropů je pak spíše politickou otázkou. Při jejich neustálém snižování je ale třeba mít na paměti, aby se s vaničkou nevylilo i dítě.
Nebylo by jistě od věci, aby se v souvislosti s diskusí na téma paušálů otevřelo i téma využití určitých výdajových paušálů pro zaměstnance. V některých zahraničních státech může zaměstnanec uplatnit například výdaje za odbornou literaturu nebo na své další vzdělávání sloužící k jeho dalšímu profesnímu vývoji.
V rámci určité daňové férovosti by zavedení takových paušálů, respektive možnosti uplatnění nákladů pro zaměstnance, určitě stálo za zvážení. Není totiž důvod, proč by zaměstnanec, který se rozhodne na sobě a své kvalifikaci pracovat, neměl v této souvislosti také získat určité daňové zvýhodnění, respektive měl být závislý na tom, jestlimu tyto výdaje uhradí zaměstnavatel.
Navíc by se tím alespoň trochu eliminovaly řeči o tom, jak jsou zaměstnanci ve srovnání s OSVČ biti, když ti si mohou dát do nákladů „bůhvíco“, kdežto oni nic.
Řada fotbalistů se ocitá ve sporech s berními úřady. V Česku se nejpropíranějším stal případ sparťanského kanonýra Davida Lafaty, který v červenci rozhodl Nejvyšší správní soud.