Soudruh Sádlo

„Já vím,“řekl soudruh Sádlo. „Na to musíte mít oči!“

No a vidíte, dneska má oči soudruha Sádla kdekdo, očí soudruha Sádla přibývá a jsou stále bdělejší. Příklad aktuální: firma Zara dala na trh dětská trička. Nějakého návrháře napadlo zkombinovat námořnické tričko a šerifskou hvězdu. Děti si rády hrají na námořníky i na šerify, proč to nespojit? Tak vzniklo to tričko.

Nějaký soudruh Sádlo zamžikal (na to musíte mít oči): proužkaté triko, žlutá hvězda, ejhle, výsměch vězňům z koncentračního tábora, potupení obětí šoa! Co na tom, že koncentráčnický mundúr měl pruhy tlusté, černé, svislé, kdežto matrós je má tenké, modré příčné. Šerifská hvězda má na špičkách bambulky a nápis SHERIF. Soudruh Sádlo nové doby má rentgenové oči. Jeho

Putna

Středa Baldýnský zrak neulpí na povrchu, on pronikne do nitra záměru.

Mohu-li věřit zpravodajství, Zara se vyděsila skandálu, trička stáhla z prodeje a omlouvá se. Moje první reakce byla: proč jste ty blby neposlali na Macháčkův palouk? Jenže to je opravdu jen první zbrklá reakce. Jaké blby? Kdo to je? V tom je ten problém.

Tehdejší soudruh Sádlo byl konkrétní figura a měl za sebou Úřad a ten měl za sebou šest tisíc tanků sovětské armády. Novodobí soudruzi jsou anonymní, rozptýlení jako aerosol ve veřejném prostoru. Jakpak asi vznikla ta aféra? Kdyby přece někdo konkrétní vzal do ruky to tričko a zvolal „Ejhle, Auschwitz!“, bylo by možno mu doporučit led na hlavu. Ale tak to nefunguje. Představuju si, že někdo s očima soudruha Sádla spatřil tričko a napsal nějaký status do Facebooku a někdo to sdílel a někdo to dal někam do nějakého zpravodajství a už se to dostalo do Spiegel Online. Ano, tahle blbost přišla podle všeho z Německa a odtud hup, je v našich médiích.

Bylo by dobře německým soudruhům vysvětlit, že mentalita soudruha Sádla je přesně to, co nakonec vede až do Auschwitzu. Byla by to asi marná snaha. Varování nejsou platná, běsy si musíme odžít. Engels učil, že se dějiny neopakují a když, tak podruhé je to fraška. Snad měl pravdu. Zatím jsme tedy ve frašce až po uši, ale nějak se mi nedaří se smát. ONDŘEJ NEFF Sobota Hanák