Navždy čistý mýtus
Sprinter Usain Bolt je mimořádný v tom, že se stal větším než jeho sport
Příběh Usaina Bolta dostal něco, co v něm chybělo. Fenomenální jamajský sprinter konečně utrpěl Velkou porážku.
Na světovém šampionátu v Londýně, kterýmá být jeho velkým loučením, doběhl na stometrové trati až třetí a vítězem se stal bývalý dopingový hříšník Justin Gatlin. Publikum na něj bučelo a pískalo, zatímco „pouze bronzový“Bolt sklízel ovace. Jako kdyby poddaný lid nepřijal střídání na trůnu.
Jak se stane, že si absolutistický vládce získá přízeň davů? V Boltově případě se snoubí tři věci – výchovou nepotlačená naturálnost, neagresivní sexappeal a do detailů promyšlené selfpromo. Samozřejmě že trénink, dřina a schopnost vyhrávat. Takové věci už ale byly dány i jiným. Bolt je mimořádný v tom, že se stal větším než jeho sport.
Od trojnásobného olympijského vítězství v Pekingu 2008 (o zlato ze štafety později přišel vinou krajanova dopingového prohřešku) zůstával Bolt na dráze nepřemožen, drží světové rekordy na stovce i dvoustovce. Zároveň kolem sebe vystavěl mýtus. Obsahuje jak tradiční motivy, například ten o zázračné jamajské stravě, tak i prvky vědeckosti – víte například, že při běhu vyprodukuje Bolt 81,58 kilojoulu kinetické energie, což je mnohonásobně víc, než vytvoří kulka vystřelená z pistole magnum?
Ve verších
Na Boltova vítězství, na jeho nepřemožitelnost, na jeho suverenitu a na časy, jichž dosahoval v dobách vrcholné formy, se pěly ódy. A to jak v próze (média, memoárová literatura) nebo mluveném slovu (reportéři, komentátoři), tak ódy skutečné.
„Rozený šampion, pobaví společnost/fanoušci pyšní jsou na něj dost / jeden z těch nejlepších, vyvolený / Jamajka slaví ho – muži, ženy.“To je jedna ze slok herojského eposu od australského básníka Francise Duggana. Bez ohledu na kvalitu veršů nebo překladu dílko zapadá do kultu vytvořeného kolem nepřehlédnutelné běžcovy postavy.
Bolt byl tak úspěšný a tak pozitivní, až se stal skoro nedotknutelným. Jeho špičková fyzická kondice se netýkala jen dráhy, ale i pohlavního života. I když se o jeho apetitu pietně mlčelo, až po loňské olympiádě se hlavně bulvár zahojil. Efekt? Na fanouškovských fórech se lidé Bolta zastávali ve zmatených diskusích, nač má skvělý šampion a člověk právo, co mu musí být odpuštěno.
Mýtus, k němuž přispívá jemným dávkováním informací, vyvolává spoustu spekulací. Je těžké rozlišit, které byly míněny vážně, které vznikly ze zlé vůle a které jsou výmyslem blogerů.
Třeba pomluva, že se Bolt stravuje ve fastfoodech a denně do sebe nacpe množství donutů, byla tak bizarní, až to samotného atleta vedlo k tomu, že veřejnosti představil svého kuchaře.
Neznamená to, že by kolem něj nebyly zprávy nepravděpodobné, a přesto potvrzené. Letos na jaře při debatě, co bude dělat po londýnském mistrovství světa, nejdřív v žertu odvětil: „Čekám na telefonát od Josého Mourinha.“Zahrát si za oblíbený Manchester United soutěžní utkání se Boltovi nepodaří, i když exhibičně by v jeho dresu asi nastoupit mohl – kdo jiný by to měl zvládnout než muž, jenž přerostl svůj sport. Nicméně po žertu s Mourinhem Bolt vážně dodal: „Bude to těžké, ale opravdu chci hrát fotbal.“
Fotbalista, nebo herec?
Zanedlouho, přesně 21. srpna, mu bude jednatřicet. Na dlouhou kariéru na zeleném trávníku to nevypadá, jiná kariéra by se mu otevřít mohla. Bolt totiž nevyloučil, že to zkusí ve filmu. Ne jako představitel cameo rolí nebo rolí přitroublých mlčenlivých záporáků, ale plnohodnotně jako akční hrdina. Už to zkoušeli jiní sportovci, zatím neúspěšně. Může být showman Bolt první, kdo to dokáže?
Hojně se diskutuje o tom, co bude atletika bez Bolta dělat. To, že jeden sportovec ční nad prostředím, ještě neznamená zánik toho prostředí, nicméně šéf světové federace Sebastian Coe vyprovodil protežé mimo jiné slovy: „Od dob (boxera) Muhammada Aliho neznám nikoho jiného, kdo by tak výrazně vystoupil mimo sport a zaujal širokou veřejnost.“
Atletika a sport budou chtít Bolta využít i poté, co v sobotu odběhne poslední úsek ve štafetě na 4×100 metrů. Což může být úskalí i pro někoho, kdo má tak skvěle zvládnuté PR. Bolt si uvědomuje váhu toho, co bude říkat a jak bude vystupovat v nejbližším období. Už začal vysílat malá poselství.
Na jedné z tiskových konferencí v Londýně, kde jej v posledním individuálním závodu porazil dvakrát potrestaný Gatlin, vyslovil jamajský fenomén apokalyptickou vizi: „Doufám, že sportovci si dobře uvědomí, kam to směřuje, a pochopí, že když nepřestanou, sport zemře.“Hovořil samozřejmě o těch sportovcích, kteří si pomáhají nedovolenými prostředky.
O několik dní později se ovšem postavil na Gatlinovu stranu. I Boltovi bylo nepříjemné, jak na jeho čestné kolo po bronzovém závodě padl stín nevraživosti hlediště vůči vítězi. Bylo to správné a přirozené gesto, je však také pravda, že Bolt potřebuje, aby jeho Velká porážka byla „čistá“, tak jako všechno, co dosud dělal.