Vyhazov za názor
Imunita vypěstovaná totalitní zkušeností není neměnná. Bdít je nutné i za časů Googlu
Starší generace to má v živé paměti: pro studium i pro práci v řídicí funkci byly za minulého režimu kvóty. Moc nerozlišovala hodnotu mužů a žen, genderové otázky jí byly lhostejné a ten samotný pojem snad tehdy ani neexistoval, přinejmenším se nepoužíval. Společnost byla třídní a hodnotil se třídní původ. Kdo byl původu dělnického, měl přednost, a kdo byl původu buržoazního (tatínek hokynář anebo majitel hutí, to se nerozlišovalo), měl smůlu a nezbylo mu než se věnovat profesi dělnické.
Takové vzpomínky letí našinci hlavou při pročítání zpráv o výstřelcích praxe levicového progresivismu. Poslední perlička ze Spojených států, firma Google zde vyhodila inženýra Jamese Damorea kvůli jeho internímu memorandu týkajícímu se rozdílu profesních dispozic mužů a žen. Případ má širokou odezvu a konzervativci v čele s prezidentem Trumpem vyslovují osmadvacetiletému inženýrovi podporu. Cenzura je pro budižkničemy, napsal Trump na Twitteru a Julian Assange spolu s mnohými dalšími nabídl Damoreovi místo.
Zkušenost s totalitarismem
Není to ojedinělý případ a zpoza oceánu k nám doléhají ozvěny mnoha dalších. Spojené státy americké mají tři sta dvacet milionů obyvatel v padesáti státech unie. Nesmyslné je tvrzení, že USA jsou takové nebo makové, podobně jako by bylo nesmyslné tvrzení, že je Evropa taková nebo maková: jiná je na Islandu a jiná na Sicílii. S ohledem na tuto výchozí situaci je třeba velmi opatrně hodnotit informace z Ameriky přicházející, tím spíš, že objektivní žurnalistika takřka úplně vyklidila pozice žurnalistice aktivistické: ta si neklade za cíl informovat, ta chce svět měnit k lepšímu. Je tudíž těžké se ve věci orientovat a posoudit, zda jde o výstřelky, anebo o skutečně nebezpečnou tendenci. Nejvíce pak nás zajímá, jestli se vlna progresivismu přenese i k nám, přičemž je třeba rozlišovat, co znamená to „k nám“. Ve světle posledních událostí je stále zřejmější, že jiné jsou reakce v zemích stále označovaných za Západ a jiné v zemích se zkušeností s totalitarismem komunistického typu. Jsme imunní? Je u nás svoboda názorů v nebezpečí, jako zjevně je ohrožena v některých oblastech americké společnosti, zvláště pak v akademických kruzích?
Taková otázka vede k čistým spekulacím, protože se nelze opřít o žádná doložitelná fakta. Je ovšem doložitelné, že levicovost významné části naší intelektuální elity v meziválečném období připravila půdu k poválečnému převzetí moci komunistickou stranou, tehdy expoziturou Sovětského svazu. Pětačtyřicet let totality byla důkladná lekce. Po převratu, v devadesátých letech, byl veřejný diskurz veden ve výrazně liberálně pravicovém duchu a Friedricha Engelse nahradil Friedrich Hayek. Tehdy jsme v tomto smyslu imunní byli. Dnes už to tak jisté není.
Dobré úmysly
Evropská levicová elita intelektuálů byla hluboce přesvědčena o čistotě svých ideálů. George B. Shaw to jistě myslel dobře, když se nechal při návštěvě Sovětského svazu natočit na film uprostřed koncentračního tábora Gulagu a jásal tu, jak zde jsou zločinci převychováváni prací.
Google se k případu vyhozeného inženýra zdržuje komentářů, projev směl udělat nikdo menší než Sundar Pichai, CEO Googlu. Upozornil, že Google vytváří společenství prosté urážek, zastrašování, předsudků a diskriminace. To je bezpochyby ušlechtilý cíl a málokdo by se zastával opačného řešení. Ďábel je ale zakletý v detailech. Levice meziválečného období se nezabývala diskriminací, o to víc vystupovala proti vykořisťování. Jeden jako druhý tento pojem je ve své podstatě negativní. Komunisté po nástupu k moci nakonec pokládali za vykořisťování jakékoli pracovní angažmá v soukromé firmě a soukromé vlastnictví prostě zrušili a někdejší soukromé vlastníky pronásledovali a uvalili na ně tvrdou diskriminaci – aniž se to slovo tehdy používalo.
Diskriminace je jeden z nejfrekventovanějších pojmů politického diskurzu dnešní doby. Koneckonců, najdeme ho i v jádru případu Jamese Damorea. Levice ho používá se stejnou obratností, jako to dovedly předchozí generace levicových intelektuálů s vykořisťováním. Kdyby mělo zůstat u čistého a nesporného projevu, nebyly by žádné problémy: apartheid v Jižní Africe byl bezpochyby příkladem diskriminace a není pro něj omluvou ani to, že Jižní Afrika tehdy prosperovala víc než dnes – nejde jen o prosperitu, jde také a hlavně o to, aby se lidé cítili dobře a svobodně.
Soudobá levice se hysterickým výkladem pojmu diskriminace snaží proměnit ho v prostředek politického nátlaku. Diskutovaný případ vyhozeného inženýra je toho ukázkou. V první fázi se z teze vytvoří dogma a v druhé fázi se nedotknutelnost dogmatu prosazuje silou. Pak už je to jen otázka míry použití síly. Google inženýra Damorea jenom vyhodil. V Íránu by ho za odpor vůči dogmatu zavřeli a v komunistické Koreji by ho popravili. Princip je ale stejný, odpor proti dogmatu.
Zatím jsme, jak se zdá, imunní. To ale není neměnná vlastnost, imunitu je třeba pěstovat. Jak to napsal Julius Fučík, i když to myslel v hodně jiných souvislostech: lidé, bděte. Zpravodajství čtěte na straně 15