Příliš drahé krabičkování
Program podpory výjezdů vědců je zatížen velkou administrativou, která nás vyjde draho
Krátce poté, co na vysokých školách začaly akademické prázdniny, zveřejnilo ministerstvo školství (MŠMT) výzvu k předkládání žádostí o dotace na podporu akademických mobilit – výjezdů vědců do zahraničí a k nám. Je to asi podobný důvod k radosti, jako když se za reálného socialismu objevily na pultech banány či jiné než kubánské pomeranče. Jde o podobný příznak těžkopádného a neefektivního systému.
Výzva MŠMT na celých 60 stránkách určuje velmi detailní podmínky, za kterých lze o dotaci na mobilitu akademického pracovníka žádat. Podpořit lze pouze mobilitu místního (post)doktoranda v určitém věkovém rozmezí, pobyt musí být delší než šest měsíců, ale delší už o moc ne, dotyčný musí mít na mateřské instituci pracovní úvazek alespoň 50procentní, a to jak během mobility, tak alespoň šest měsíců po ní. Pozvat lze také cizince k nám. Detailní podmínky výzvy jsou však příznakem pochyb, že by snad na výzkumných pracovištích mohli lépe vědět, na co peníze nejlépe vynaložit, jak má dobrá a užitečná mobilita vypadat a komu může prospět. Na takto podpořenou mobilitu tak nakonec vyjedou spíše ti, kdo se flexibilně napasují do omezujících podmínek bez zbytečných ohledů na reálné potřeby výzkumu a kde najdou sílu poprat se se související administrativou.
Organizovat kvalitní základní výzkum je v některých ohledech náročnější než vyrábět kvalitní auta. Vědecké objevy totiž nelze naplánovat, narýsovat ani předem popsat. Cíl výroby auta určitých parametrů, jehož výroba přinese zisk, představuje neskonale jasnější zadání, jehož naplnění lze navíc snadněji průběžně kontrolovat. Vměstnat ale „technologii“základního výzkumu do podoby podrobného „výrobního“plánu, včetně budoucích výjezdů konkrétních lidí v tu a tu dobu na to a to místo na tak a tak dlouho, je hodně těžké. Řídit výzkum desítkami finančních krabiček plných omezení je prostě administrativně náročné a neefektivní.
Informace mají lidé v terénu, ne u úředního stolu
Zdaleka nejvíce potřebných informací o tom, co je skutečně třeba a kam a kdy směřovat peníze, se nachází na pracovištích výzkumných institucí. Tam by se tedy mělo rozhodovat, kolik peněz z celkového balíku institucionální podpory dát na mobility koho, kdy a kam, kolik dát na nové vybavení nebo na vyšší platy. Aby to ovšem fungovalo, muselo by u nás panovat mnohem silnější povědomí o tom, že hlavním cílem je dělat co nejlepší výzkum, že takový bude dříve či později identifikován, oceněn, špatný výzkum odhalen, zkritizován, nepodpořen a ukončen. Ale to se neobejde bez náročného hodnocení pracovišť a institucí. Bez něho se totiž cíle vědeckého konání vznáší v mlze spolu s otázkami efektivního užití veřejných financí. Problém je, že většině vysokých škol a jejich pracovišť se takového hodnocení výzkumu stále nedostává.
Soutěžení vědeckých pracovišť o malé nakrabičkované peníze vyžaduje velké administrativní úsilí, což nás všechny nakonec vyjde hodně draho. Desítky právníků a úředníků nejdříve musely sepsat předlouhou výzvu a projít martyriem jejího schvalování. Teď budou trávit spoustu času s přípravou žádostí akademici a zase jejich úředníci. Pak si MŠMT najme jiné akademiky ze stejných vysokých škol, aby předložené žádosti prostudovali, posoudili a vybrali ty, které dávají nejen věcný smysl, ale které splňují i složité uvalené podmínky. Spousta pracně připravených přihlášek nakonec spadne pod stůl a s tím i práce s nimi spojená. Nic dobrého také nepřinesou zklamané naděje řady zahraničních akademiků, kteří teď českým kolegům pošlou potřebné podklady, závazek, naplánují si pobyt daleko dopředu, aby se pak mnoho z nich dozvědělo, že žádost skončila pod čarou.
Čekání na rozhodnutí o výhercích bude dlouhé, ale k realizaci mobilit pak bude muset dojít rychle, aby se peníze stačily vyčerpat. A to je program podpory mobilit jen jeden z mnoha dalších. Kdyby se úsilí úředníků, právníků, hodnotitelů a akademiků bývalo věnovalo přípravě řádného hodnocení výzkumu na vysokých školách, bylo by to po všech stránkách prospěšnější.