Opium intelektuálů 21. století
je i v tomto století přitažlivý nejen pro latinskoamerické diktátory, ale i pro řadu západních lídrů. Ve věku globálních monopolů, superboháčů a strachu o budoucnost práce zajímá také nejmladší generaci.
Marxistický plán Jeremyho Corbyna promění zemi v ruiny, hlásala v polovině května titulní strana největšího britského bulvárního deníku The Sun. Vůdce labouristické opozice, který měl v té době vcelku reálnou šanci uspět v parlamentních volbách, se nechal slyšet, že „Marx byl velký ekonom“.
Připojil se tak k partajnímu kolegovi a stínovému ministrovi financí Johnu McDonnellovi, po- dle kterého se „můžeme hodně naučit čtením Kapitálu“. Chvála knihy, od jejíhož prvního vydání uplyne v pondělí 150 let, vyvolala nejen bouři pravicového tisku, ale i stranickou vzpouru. Jenže na jeho stranu se překvapivě postavil i prestižní a vlivný magazín The Economist.
Že by se dnešní politici mohli čtením díla německého filozofa a ekonoma 19. století hodně naučit, si myslí stále více lidí. Obvykle se uvádějí příklady bratrů Castrových a jejich kubánského experimentu nebo aktuálně se hroutící Venezuela. Samotný starý kontinent má ale rostoucí bolení hlavy s budoucností kapitalismu.
Marx podle mnohých přesně předvídal monopolizaci stále delší řady odvětví, nafukování gigantických korporací i chamtivost finančníků, kteří klidně zavedou svět do krize bez ohledu na obyčejné pracující lidi. I přes úpadek italských, německých či francouzských levicových hnutí, dříve podporovaných SSSR, jsou jeho myšlenky hluboce zakořeněné, a to i v „domovské“Británii. Pro intelektuály se staly tím, co pro běžné lidi náboženství – slovy Marxe „opiem lidstva“.
Za marxistu se označil i řecký exministr financí a vůdce nové evropské levice Janis Varoufakis.
Marxističtí mileniálové
Návrat Kapitálu na výsluní uznávají i přední liberální ekonomové. Nobelista Paul Krugman už před pěti lety v reakci na tehdy začínající debatu o nástupu robotické práce označil některé návrhy za „staromódně marxistické“.
O hodnotě Marxova díla ve 21. století se začalo znovu disku- tovat s příchodem finanční krize před deseti lety. Mladí lidé z hnutí Occupy Wall Street stanující v ulicích byli prý kvůli odkazům na revoluci a boj tříd dokonce „marxistickými mileniály“. Olej do debaty přilil francouzský ekonom Thomas Piketty, který si svým Kapitálem ve 21. století a analýzou historicky rostoucí nerovnosti vysloužil přímo přízvisko Marxe tohoto století.
Právě na Západě a hlavně v USA obrovský problém rozevírajících se nůžek mezi bohatými a chudými a upadající střední třídy je dnes jedním z hlavních motivů oživování marxistické ekonomie. Nová průmyslová revoluce a nahrazování lidské práce stroji, tentokrát křemíkovými namísto parních, pak k podobným úvahám svádí přímo dokonale.
Neomarxismus se přitom opírá hlavně o práci ekonoma polského původu Michała Kaleckého, který jej v polovině minulého století spojil s myšlenkami slavného Johna Maynarda Keynese. Důraz ovšem kladou hlavně na boj smonopoly a jejich vykořisťováním lidské práce. Objevují se dokonce směry jako libertariánský marxismus. Právě z keynesiánského proudu pak hlavně vycházejí programy moderních levicových stran, včetně britských labouristů v čele s Jeremym Corbynem. Zítra: Marxismus v dnešním světě