Na šakuhači už hraje i český mistr
PRAHA/TOKIO Bývá dlouhá přes půl metru, ale tradičně měla přesně 54,54 centimetru, neboť slovo šakuhači sestává z názvů dvou japonských měrných jednotek.
Dnes se délky liší, ovšem jméno bambusové flétny se nemění ani po stovkách let. Vydává tajnosnubný zvuk, jenž je spjat s meditacemi mnichů i výjevy z Kurosawových samurajských filmů.
Hrát dobře na šakuhači není nic snadného. Stejně jako jiná japon- ská umění, tak i hra na flétnu, existující asi od 6. století, vyžaduje cvik, odhodlání... a mistrovské zkoušky. Jen kolem dvaceti Evropanů – z toho pět Švýcarů – získalo osvědčení ( šihan), důkaz svého mistrovství, přímo v Japonsku.
Nově je mezi nimi první Čech. Získal umělecké jméno Kimei, což značí „vznešené světlo“a vztah k jedné ze škol Kifu-kai.
Od meditací až po J-pop
Občanské jméno Kimeie, jenž si glejt převzal před pár dny v Tokiu, zní Marek Matvija. Hraje už od šestnácti let. První flétnu dostal od buddhistického mnicha, který mu ji vyřezal z PVC trubky.
„Věnoval jsem se zenu, meditacím, a jakmile jsem ten zvuk uslyšel, bylo to jasné – propadl jsem tomu,“řekl LN Matvija, jenž jezdí na lekce do Japonska anebo se s mistrem vídá na koncertech v Evropě. Jeho učitel Micuhaši Kifu je excelentní hráč. Spekuluje se dokonce, že mu bude výhledově udělen prestižní titul „národní žijící poklad“( ningen kokuhó).
Co osvědčení znamená? „To, že jsem ovládl značnou část repertoáru a osvojil si též postupy, jimiž se mohu dále zlepšovat. Je to potvrzení dovedností a vstup do profesionální kategorie. Zároveň se stávám oficiálním zástupcem svého učitele a jeho školy,“dodává Matvija. Na své dvě flétny, které má šest a třináct let, hraje duchovní hudbu, ale i soudobé skladby a improvizace. Nebrání se ani novějším vlivům, skupinovému hraní a koroborejšn (z anglického collaboration, neboť japonština nevyslovuje hlásku l) ve stylu J-popu.
„Pracujeme s různými typy notace, od západní, pětilinkové až po různé tradiční,“vysvětluje. Ke hlubšímu studiu hry na šakuhači se dostal přes Vlastislava Matouška, docenta HAMU a skladatele.
„V mém uvažování je šakuhači něco jako jet závodním autem – mít při tom napjaté všechny smysly a tělo pod kontrolou, neboť zvukový terén ve vztahu s dechem a nástrojem se mění každým okamžikem. Zároveň se jedná o činnost vrcholně intelektuální, neboť tvoříte umělecké dílo, jeho strukturu, soudržnost. Je to vzrušení, nádhera,“tvrdí Matvija. Ve výzkumu Davida Bidla se ukázalo, že existují obří rozdíly mezi zvukem jednotlivých hráčů. U některých zvuky zasahují až do ultrazvukového spektra. „Má to k meditaci blízko, přináší to vysloveně příjemné zážitky,“dodává hráč.
Hučivý zvuk, který Matvija prvně vydával z plastové trubky, jej okouzlil. Dnes hraje na špičkové bambusové flétny. Ty vyrábějí flétnaři, kteří odvozují tradice ro-
dových linií až pár set let zpátky. Nástroje mají tmelem vymodelovaný vnitřek, jiné respektují útroby dřeva. Vydávají i odlišný zvuk, tu zářivější, tam zastřenější.
Flétna i za 100 tisíc korun
Mistři je nakupují pro své žáky, vybírají prvotřídní a nepřebrané kusy; hledá se totiž ideální nástroj, který splňuje náročné zvukové i estetické požadavky. Existují dokonce i „lovci bambusu“, kteří v bambusových hvozdech vyhledávají kusy, které odpovídají všem požadavkům. Řemeslníci pak vyrábějí flétny, které stojí i 5000 dolarů, což je přes 100 tisíc korun. A znělé nástroje po slavných hráčích stojí daleko více!
„Flétnu šakuhači nosili samurajové za pasem vedle svých mečů, ale ,hrát na šakuhači‘ ve slangové japonštině znamená i felaci,“říká Matvija, což přináší spoustu dvoj-
smyslných vtipů a hříček. Hře na šakuhači se dnes v Japonsku věnují tisíce hráčů, byť profesionálů je málo. „Nyní se to láme, přibývá totiž i hráček – v Japonsku je jich zlomek, ale na Západě je to tak půl na půl,“říká Matvija o fanoušcích hudby, jež se vymyká západním konceptům melodie, rytmu i harmonie...
„Přesto je to jeden z klenotů lidstva. Hudba byla dokonce zařazena na nahrávku Voyager Golden Record, již NASA vyslala jako vzkaz do vesmíru. Tato hudba je sice abstraktnější, než s jakou se setkáváme, ale její prožitek tím není omezen, ba naopak,“doplňuje muž, který s kolegy produkuje International Shakuhachi Festival Prague. Letos bude 14. až 18. září. A co má dělat ten, komu jedinečný zvuk učaruje? „Ať se mi ozve,“říká Matvija, jenž v Česku vede dva studenty. Už jako mistr.
první český mistr v tradiční hře na japonskou flétnu šakuhači.