Hlučné děti na palubě? Řešením jsou tiché zóny

DILLÍ/PRAHA Čím dál více světových aerolinek přistupuje k nezvyklému opatření. Na palubách svých letadel zavádějí „zóny bez dětí“, aby tak vyhověly pasažérům, kteří chtějí prožít svůj let jako co nejméně rušivý zážitek. Především západní společnosti ale váhají, protože by mohlo být opatření bráno diskriminačně a nemuselo by se vyplatit.

Příklady těch, kdo zóny bez dětí zavedli, ale spíše hovoří o úspěších. Na konci loňského roku takovou „tichou zónu“zavedla indická společnost IndieGo a nyní zveřejnila výsledky svého opatření. Stala se největším indickým leteckým přepravcem a zaznamenala ve druhém čtvrtletí meziročně růst 26 procent.

Tiché zóny v praxi znamenají, že letenky v řadách 1–4 a 11–14 nesmějí být prodávány pasažérům mladším 12 let. „Byly vytvořeny pro byznysmeny, kteří potřebují ticho, aby mohli při cestování pracovat,“vysvětlila mluvčí společnosti Sakshi Batrová. Pro zájemce o tiché zóny ale není nic zadarmo. Za místa si musí doplatit v přepočtu 130 až 440 korun.

IndieGo není jedinou firmou, u které podobný krok vedl k posilování pozice na trhu. Oblíbeným opatřením jsou především u vý- chodoasijských společností. Už v roce 2012 se zónami bez dětí začaly experimentovat velké společnosti Malaysia Airlines a AirAsia a záhy nato na ně navázala singapurská aerolinka Scoot. Podobně jako u IndieGo jde především o speciální místa, na kterých nesmí sedět děti. Malaysia Airlines dokonce úplně zapovídá děti v první třídě.

Ačkoliv je aerolinek s tichými zónami stálemenšina, jejich úspěchy mohou přivést k podobnému opatření i další letecké společnosti. Navíc jde o vyslyšení tužeb pasažérů, u nichž v pravidelných anketách patří dlouhodobě ukřičené děti mezi nejotravnější, pokud ne úplně nejhorší element na palubách letadel.

Podle průzkumu cestovní společnosti Expedia téměř by si polovina Američanů klidně připlatila za místo v tiché zóně. 41 procent z nich označilo křičící děti za nejrušivější živel v letadle.

Širší rozšíření v západních zemích se však zatím neočekává. „Byla by to logistická noční můra. Proto se do toho aerolinky nepohrnou,“myslí si expert na leteckou přepravu George Hobica.