Poučení z krize – deset let poté
Ohlédnutí za světovou finanční krizí připomíná: mějme otevřené oči a mysleme
Vsrpnu 2017 si připomínáme nenápadné, ale významné výročí: deset let od počátku světové finanční krize. Krize, která leckde dosud neskončila.
Je nemožné přesně datovat den, kdy krize začala. Laická veřejnost má sklon považovat za počátek krize 15. září 2008, kdy investiční banka Lehman Brothers oficiálně požádala o bankrotovou ochranu. Tato událost však byla jen vyvrcholením akutní fáze finanční krize. Její inkubační a latentní fáze byla mnohem delší.
Snad bychom mohli počátek krize datovat ke dni 7. srpna 2007, kdy velké množství rizikových fondů bylo zasaženo vyschnutím peněžních toků a bylo v nouzi nuceno prodávat své pozice pod cenou. Šlo o první případ, kdy se problémy s rizikovými hypotékami přenesly do jiné oblasti finančního trhu.
Anebo ke dni 9. srpna 2007, kdy velká francouzská banka BNP Paribas byla nucena uzavřít tři investiční fondy, které měly expozici na cenné papíry odvozené od rizikových hypoték. Šlo o první z velmi dlouhé série případů, kdy velké západní finanční skupiny přiznávaly mnohamiliardové ztráty. Zároveň šlo o první případ, kdy Evropská centrální banka zasáhla mohutnou intervencí ve prospěch evropských bank. Tento fakt mimochodem vyvrací mýtus, že za krizi může Amerika, zatímco nešťastná Evropa pouze nese následky řádění divokých a nikým neregulovaných kapitalistů z druhé strany Atlantiku.
Je-li řeč o centrálních bankách, 10. srpna 2007 došlo k první koordinované akci Federálního rezervního systému, ECB, Bank of Japan a centrálních bank Austrálie a Kanady. Poprvé od 11. září 2001 tyto centrální banky soustředěně zalévaly trh likvidními penězi, aby předešly rozšíření krize likvidity, která by zároveň znamenala i krizi důvěry. (Marně, jak víme.)
Jinými slovy, v srpnu 2007 najdeme hned celou řadu památných dní, které by mohly být považovány za „oficiální“začátek světové finanční krize. Pokud bychom však toužili po události, která ve své době znamenala šok a skandál, obraťme několik listů chronologie krize až do 14. září 2007. Tehdy se začala hroutit britská banka Northern Rock. Západní Evropa poprvé od 30. let zažila opravdový run na banku.
Daleko k normálu
Přetočme děj o deset let. Spojené státy vyvázly z krize, ale bylo to drahé: federální dluh vyšplhal z předkrizových 62 procent hrubého domácího produktu na 104 procent. Nemluvě o legislativní smršti, která z Ameriky během vlády prezidenta Obamy učinila regulatorní peklo. Americký finanční trh byl přeregulován již před Obamou, ale nárůst počtu ekonomicky významných regulací o 81 procent během desetiletí 2007–2016 je do očí bijící.
Evropa z krize vyvázla rovněž za cenu růstu dluhu, a navíc jen částečně. Především evropský jih je trvale poškozen, ale kromě jihu například i Finsko. Evropa (respektive EU) je ještě více regulovaná než Amerika, což je nepříjemně vidět na evropských statistikách nezaměstnanosti. Dokon- ce i během nynějšího období hospodářské konjunktury je míra nezaměstnanosti v EU o tři čtvrtiny vyšší než v USA (7,8 procenta, respektive 4,4 procenta).
Na rozdíl od Ameriky je Evropa stále závislá na mimořádných operacích centrální banky. ECB kupuje dluhopisy členských států eurozóny tempem 60 miliard eur měsíčně. Bez tohoto nouzového programu by se některé členské státy (zejména Itálie) dávno finančně zhroutily. Deset let po začátku krize má Evropa ještě hodně daleko k normálnímu stavu ekonomiky a finančních trhů – pokud se situace vůbec někdy do normálu vrátí. Toto je třeba si uvědomit: eurozóna nefunguje. Je na jednotce intenzivní péče a lékaři ji zatím nechtějí přesunout do běžného ošetřování.
Učebnice k smíchu
Ještě jedna část světa se od roku 2007 finančně proměnila. Čínský celkový dluh dosáhl v květnu 2017 hodnoty 327 procent HDP. V roce 2007 byla Čína zadlužena jen do výše zhruba 160 procent HDP. (Jde o kombinaci dluhu státu, firem a domácností.) Čína sleduje politiku masivní dluhové expanze, aby odvrátila hrozbu finanční krize doma. Na přelomu let 2008 a 2009 již nechybělo mnoho a země by zažila nejhorší krizi od počátku kapitalistických reforem.
A ještě něco. Vývoj posledních deseti let udělal z velké části učebnic financí humoristickou literaturu. Centrální banky zoufale improvizují, neboť měnová politika selhala. Hypotézy ověnčené nobelovskými vavříny selhaly rovněž. Akciové indexy se měly zhroutit již začátkem roku 2007, kdyby byl trh racionální. Namísto toho ignorovaly realitu až do října. Trhy státních dluhopisů – které teoreticky měly být superracionální – ještě v roce 2007 věřily, že řecký dluhopis je stejně kvalitní jako německý. Jaká pošetilost.
Poučení pro současné investory: nespoléhejte se na teorii a na názory ostatních. Sledujte realitu a myslete. Koneckonců, toto lze doporučit komukoli.
Pavel Kohout je spoluautorem programu Realistů