Čachtická paní v laboratoři

Upírským paralelám se však jde vyhnout jen obtížně. Vezměme si třeba pověst o čachtické paní, tedy uherské hraběnce Alžbětě Báthoryové-Nádasdyové. Na přelomu 16. a 17. století údajně nechala umučit a zavraždit snad i stovky mladých žen, aby se mohla koupat v jejich krvi, případně ji pít, a to proto, aby si přisvojila jejich mládí a krásu.

V principu totiž vlastně totéž nabízí od loňska i společnost Ambrosia. Stárnoucím lidem poskytuje transfuzi krevní plazmy (tedy krevní tekutiny bez krvinek) od teenagerů a mladých dospělých. Ty naštěstí není třeba zabít, krevní plazmu si nechávají odebrat dobrovolně v transfuzní stanici. Klienty kliniky pak stojí jedna kúra osm tisíc dolarů (téměř 200 000 korun) a neriskují konflikt se zákonem.

A nejde prý jenom o udržení mládí. Dodání krevní plazmy mladých lidí údajně snižuje riziko onkologických onemocnění, Alzheimerovy nemoci či chorob srdce a cév. Tak to alespoň říká Jesse Karmazin, který Ambrosii založil. Potíž je v tom, že se při tom odvolává na studii, kterou uskutečnil, ale jejíž výsledky dosud nebyly publikovány v odborném periodiku – neboli zatím ji neposoudili odborní recenzenti zvenčí.

Sešité myši

Upřímně řečeno, až posud se informace o činnosti kliniky Ambrosia nijak zvlášť neliší od mnoha dřívějších oznámení o objevech slibných léčebných postupů, z nichž se nakonec vyklubal v lepším případě omyl, v horším případě podvod. A takhle zpočátku vědečtí komentátoři viděli i omlazování lidí pomocí mladé krve. Teď však informací přece jen trochu přibylo a zvědavost začíná růst.

Nahlédněme však nejdřív do nedávné historie. Prvotní nápad je totiž založen na už doložených poznatcích, že projevy stárnutí laboratorních myší mohou být zpomaleny, když stará myš dostane krev myši mladší. Takové experimenty pro- běhly v padesátých letech a měly poněkud drastický charakter: výzkumníci tehdy přišívali vždy mladou a starou myš k sobě, ale tak, že jim při tom vzájemně propojili jejich krevní oběh. Často se tehdy ukázalo, že zdravotní stav starších myší se zlepšil, zato mladémyšky si zdravotně pohoršily.

Roku 1972 byly publikovány výsledky obdobného pokusu, podle nichž staré myši spojené s krevním oběhem myší mladých žily o čtyři až pět měsíců déle, než je obvyklé. U zvířat, která se v laboratorních podmínkách (jež jim umožňují delší život než v přírodě) dožívají zhruba tří, výjimečně pak čtyř let, je to prodloužení vskutku významné.

V roce 2005 pak jiné výzkumy zjistily, že krev mladých myší přenesená do organismu myší starších ovlivňovala kmenové buňky v játrech a kostře letitějších hlodavců. A to tak, že je navrátila do stavu, jako by tyto buňky byly mladší. Obdobně se starším myším po transfuzi mladé krve lépe hojily poraněné svaly.

Další experimenty v roce 2012 zase prokázaly, že transfuze mladé krve dokážou zvrátit zhoršování zdravotního stavu srdce starých myší. A loni kalifornská společnost Alkahest zjistila, že krev lidských teenagerů vstříknutá starým myším vylepšila příjemcům jejich paměť, rozpoznávací schopnosti i fyzickou aktivitu.

Něco se děje, ale co?

Podobných výzkumů na zvířatech se už objevilo více, ale ne všechny byly opakovány v jiných laboratořích, aby se ověřila jejich širší platnost či limity.

„Je to však dost výsledků na to, abychom si mohli říci – něco významného se v této oblasti děje,“citovala vědecká rubrika časopisu The Economist vedoucí Institutu pro záněty a stárnutí z Birminghamské univerzity Janet Lordovou. Jenže je velmi obtížné určit, co přesně se to děje. Pracovní teorií je, že chemické signály v krvi mladých lidí nějakým způsobem ovlivňují kmenové buňky ve starším organismu. Kmenové buňky jsou takové, z nichž se vyvíjejí další, specializované buňky lidského těla, které pak dokážou opravit nebo nahradit poškozenou tkáň.

Ale která složka krve tyhle signály nese (a zda opravdu), není zatím jisté. Výzkumníci se však snaží porovnávat mladou a starou krev. Hledají například rozdíly mezi množstvím a složením oxytocinu – hormonu, který patří mezi přenašeče signálů mezi nervovými buňkami. Zkoumají také, zda ve hře není některý z proteinů GDF-11 a TGF beta-1, o nichž už se ví, že ovlivňují chování buněk. V hledáčku je i protein B2M, jenž mimo jiné ovlivňuje schopnost těla přijímat železo z potravy. Prostě, podezřelých je mnoho, usvědčen není nikdo.

Zmatek ve výsledcích

A usvědčit jej bude obtížné. „Krev je složitý biologický materiál a nástroje k její analýze mají daleko k dokonalosti,“konstatuje Richard Lee, kardiolog z bostonské nemocnice Brigham and Women’s Hospital. A moc dobře ví, o čem mluví.

V roce 2014 jeho tým přišel díky rozborům k poznatku, že protein GDF-11 pravděpodobně funguje jako omlazující činitel. Na tento výzkum navázali vědci z farmaceutické společnosti Novartis a následující rok informovali, že Leeovy výsledky nejsou schopni opakovat. Vyslovili názor, že bostonský výzkum pokazily testy, které smíchaly účinky proteinu GDF-11 s jinými bílkovinami, čímž vznikl jenom zmatek.

Doktor Lee reagoval za pár měsíců – prověřil testy používané Novartisem a dospěl k závěru, že naopak ty byly ovlivněny jinými bílkovinami, s nimiž laboratoř farmaceutického gigantu nepočítala.

Kdo měl pravdu (a jestli vůbec někdo), se zatím neví.

Nabídka pro lidi

Společnost Ambrosia Jesseho Karmazina však už nechala pokusů na myších a docela jednoduše nabrala do výzkumu lidi. Podle informací, které zveřejnila, již dala stovce zájemců ve věku mezi 35 a 92 lety transfuze krevní plazmy získané z krve osob ve věku 16 až 25 let. Výsledky Karmazin zatím oznámil na odborné konferenci v Los Angeles. Jak uvedl, s kolegy porovnali některé aspekty stavu příjemců krevní plazmy před transfuzí a měsíc po ní.

Karmazinův tým například sledoval hladinu proteinů zvaných karcinoembryonické antigeny. Tyto bílkoviny se nacházejí v nízkých koncentracích v krvi zdravých lidí, ale jejich vyšší hladina může být znakem vývoje nádoru. U osob, které dostávaly mladou plazmu, hladina těchto antigenů klesla o pětinu. Nicméně vyvozovat z toho, že mladá krev brzdí rakovinu, je hodně předčasné – žádný z lidí, kteří transfuzi dostali, neměl před pokusem nádorové onemocnění diagnostikováno.

Dalším tvrzením Jesseho Karmazina je, že příjemcům transfuze se v průměru o desetinu snížila hladina cholesterolu v krvi. O pětinu se jim pak snížila hladina amyloidů – bílkovin, které vytvářejí plaky vmozku u osob trpících Alzheimerovou nemocí.

Znamená to však, že se tímto způsobem opravdu snížilo riziko nemocí, které se častěji projevují ve stáří? Neboli – omladily transfuze některého člověka? Populárně-vědecký časopis New Scientist, jenž má i mezi vědci dobrou pověst, požádal o názor nezávislé odborníky. Ti se však nechtěli oficiálně vyjadřovat. Připouštěli, že může jít o slibnou oblast výzkumu, ale hodnotit výsledky nemohou, protože se s nimi ještě nemohli dobře seznámit.

Jesse Karmazin však má máslo na hlavě kvůli tomu, že si pokusné osoby zařazení do jeho výzkumu samy platí, což se považuje za porušení zásad vědeckého výzkumu. Brání se, že to jinak nemohl udělat. Krev se nedá patentovat, takže žádná farmaceutická společnost mu nenabídla partnerství a peníze na výzkum – nevrátily by se jí.

Z toho ovšem také vyplývá, že Karmazinova firma Ambrosia nemá skupinu pacientů „léčených“placebem, která je však považována za zlatý standard medicínského výzkumu. Při testech část dobrovolníků dostává, aniž by to věděla, placebo, tedy neúčinnou látku (případně už zaběhnutý lék), o níž si však myslí, že to je zcela nový medikament. Porovnání výsledků ve skupinách nemocných léčených novým lékem a placebem teprve ukáže, jestli má nový medikament skutečně lepší výsledky. Jestliže si však účastníci výzkumu platí novou léčbu, není možné jim za jejich peníze dát placebo, říká Karmazin.

Jenom sem netahejte paralely s upíry – brání se pracovníci kalifornské společnosti Ambrosia, která nabízí, že díky transfuzím krevní plazmy mladých lidí dokáže omladit starší osoby. Ostatní odborníci zatím krčí rameny a čekají na více informací.

Nejistota trvá

Omladily transfuze některého člověka či snížily riziko nemocí spojených se stárnutím? Vědci připouštějí, že může jít o slibnou oblast výzkumu, ale výsledky ještě hodnotit nemohou.

Faktem však je, že to, co Karmazinovi lidé dělají, jsou vlastně transfuze krevní plazmy, což už se rutinně provádí z jiných medicínských důvodů, takže nebezpečí příjemcům v podstatě nehrozí. Jde spíše o to, jestli jim pomohou. I pokud by transfuze plazmy opravdu dokázaly zbrzdit stárnutí, či dokonce omladit, tak na jak dlouho?

„Nevíme,“připouští Karmazin, „netestovali jsme ještě tolik lidí, abychom na to uměli odpovědět.“