Nezahodil bych léta bojů za svobodu
Přesně 72 let uplynulo od doby, kdy se českoslovenští piloti Britského královského letectva vrátili zpět do Československa. Hold svým druhům přišel na pražský Klárov vzdát i brigádní generál Pavel Vranský, válečný veterán od Tobrúku a jeden ze dvou posledních žijících letců.
LN Jak s odstupem více než 70 let vzpomínáte na válečné období? Co se vám vybaví jako první?
Za 70 let se vzpomínky dost rozchází, proto jsem už před více než dvaceti lety sepsal svůj životopis. Momentálně se mi ale vybavuje, jak jsme u Tobrúku drželi noční hlídky. Chodili jsme poslouchat, co si povídají Němci a Italové. Jelikož ten prostor byl ale zaminovaný, lezli jsme v minovém poli po čtyřech. Nahmatali jsme místo, kde nic nebylo, a tam dali koleno. To stejné jsme pak udělali s druhou nohou.
LN Jak daleko jste se plazili? Takových 300 metrů. Než jsme se k těm Němcům a Italům dostali, trvalo to zhruba dvě hodiny. Tam jsme poslouchali, co si povídali, a vše jsme potom oznámili zpravodajcům. Jednoho dne ale Italové dostali příkaz, aby prorazili náš obranný perimetr. Postupovali proti nám, jenže my je zastavili. Dokonce jsme dostali příkaz na výpad a „Taliáni“před námi utíkali, že jsme je dostali až k německému dělostřeleckému postavení. Tam došlo k přestřelce, oni se bránili, my stříleli. Po pár nocích pak vycouvali. Vzpomínek ovšem bylo samozřejmě víc.
LN Těšil jste se po válce zpět do Československa, nebo jste přemýšlel, že zůstanete v zahraničí?
Ani ve snu jsem o tom neuvažoval. Mohl jsem zůstat, někteří mí kamarádi tam zůstali, lákali mě. Ostatně jsem tam měl holky, známé, uměl jsem angličtinu, a dokonce bych dostal i britské občanství. Říkal jsem ale, že šest let bojuji za svobodu této země, a když se vybojovala, neuteču přece.
LN Jak jste spokojený s tím, jakým směrem se naše země v průběhu těch let po válce ubírala a stále ubírá?
Nikde na světě to není pouze tak, jak si člověk přeje. Vždy musí dělat kompromisy. Ty, které jsem dělal já, ale nebyly tak vel- ké, aby mě donutily odejít z republiky.
LN Jste momentálně s něčím nespokojen?
Nemůžumít všechno, co mi napadne. Když se mi něco nelíbilo, vždy jsem říkal, že nemůžu zahodit těch šest let bojů za svobodu této země. Takže jsem tu zůstal i za doby komunismu, doby, která byla moc těžká. Dnes jsem v České republice celkem spokojený. Mám okruh známých, rodinu, děti. Žije se mi dobře, nemám žádné větší stížnosti.
LN Zdraví vám slouží?
Ještě chodím, ale je to na krajíčku. Přece jen za tři roky mi bude sto let. Zatím ale nejsem na vozíku jako třeba Jarda Klemeš, na jehož pohřbu jsme právě byli. Manželka vždycky říká, že mě budou muset odstřelit, nebo jinak neumřu.
LN Jak na generála Jaroslava Klemeše vzpomínáte? Znali jste se dobře?
Za okupace v zahraničí jsem ho neznal, poznal jsem ho až tady. Moc se mi líbil, byl to hodný kluk, velmi skromný člověk, který o nic extra neusiloval. Měl jsem ho velmi rád a jako zahraničního vojáka jsem ho velmi ctil, byl to velký hrdina. Kdo bojoval na frontě, byl hrdina, ale kdo byl jako on, parašutista shozený do republiky přímo do chřtánu Němců, který semusel spoléhat, že mu nějací vlastenci pomohou, to byl pro mě superhrdina.
LN Vzpomínali jste spolu na to, jak se vám svobodu podařilo vybojovat, když jste se potkali?
Vzpomínali. Dokonce jsme zjistili, že jednou letěl s námi. Měl to někde zapsáno, stejně tak já měl také knihu letů, v níž byl zapsán. Když se parašutisté při výcviku učili seskoky, vozili jsme je. Tehdy tam byla asi desítka nebo patnáctka kluků. Poznal jsme je ale pouze jako kamarády, kteří náhodou přišli do našeho letadla a my je museli vypustit někde na louce. Nevěděl jsem, že byl shozen v naší republice. Znovu jsem ho potkal až po letech tady.
LN Existuje ještě něco, co byste si chtěl splnit? Máte osobní cíl?
Jako malý kluk jsem si říkal, že bych chtěl být prezidentem, když T. G. Masaryk zemřel. To byla jenom taková hloupá klukovskámyšlenka. Jinak jsem ale o nic vyššího v životě neusiloval. To bylo mé krédo a to si držím dodnes, velké výzvy si nedávám. Mým cílem je, abych zůstal zdravý, aby mě nemuseli vozit na vozíku a nemuseli se o mě starat. A taky abych rozdal 250 vizitek, které mám nově vytištěné. Jestli to vyjde, netuším.
LN Sledujete politiku, chystáte se k volbám?
Sleduju a volit budu. Ještě nevím, koho přesně, jelikož si musím přečíst plány, jaké mají. Ty budu konfrontovat s tím, jaké měli plány před volbami v roce 2013. Podle toho, co se jim podařilo splnit, si najdu politickou stranu, která dokáže splnit své představy.
LN Jak trávíte volný čas?
Na podobných akcích jako dnes, které jsou každou chvilku a na které musím chodit. Považuji to za povinnost, neboť už nás nežije hodně. U baráku máme zahrádku, kde někdy stříhám ovocné stromy. Nebo trávím čas u počítače.