Čelní střet
S obviněným premiérem bychom byli unijními exoty
Prezident republiky ústy svého mluvčího oznámil, že je po volbách ochoten jmenovat premiérem i politika obviněného z trestného činu. Kromě jasné podpory vyslovené touto cestou Andreji Babišovi prezident Zeman vzkazuje voličům, že i on je proti systému (který déle než dvacet let spoluvytvářel).
Miloš Zeman nic neriskuje, když podporuje ostrou dělící hranici mezi stávajícími politickými stranami a ANO. I kdyby nakrásně předseda Babiš vyhrál volby s největším počtem preferenčních hlasů, může prezident, jako už mnohokrát, prohlásit, že změnil názor a jmenovat kohokoli jiného. Povolební situace, v níž by mohl Zeman hrát roli rozhodčího a stabilizačního prvku zároveň, by byla ideální v rámci kampaně za znovuzvolení. Budou-li po volbách strany oslabeny právě vinou ostré kampaně, tím lépe pro něj.
Nyní je na hnutí ANO, jak se zachová; zda bude chtít podpořit a vyhrotit dosavadní kampaň vedenou prakticky jako: všichni proti nám. Anebo jestli v případě vznesení obvinění vůči svému lídrovi najde jiného, náhradního. Ostatně fakticky by to určitě nezmenšilo Babišův vliv v ANO, ovlivňování hnutí mu nemůže zakázat ani soud. Z ublíženecké pozice by se sice Čapí hnízdo snadněji vykládalo jako „pomsta matrixu“, na druhé straně by to dost narušovalo narativ o protikorupčním boji ANO. Obhajte, bez logických kotrmelců, jak může předseda strany rozhodovat o tom, které vyšetřováni je účelové a které nikoli. I z povolebního hlediska by bylo rozumné volit variantu méně konfrontační, ostatně proč ještě ukrajovat z tolik narušené legitimity policejních a justičních orgánů.
Zemanovská sázka na čelní střet dvou táborů je škodlivá pro kvalitu naší demokracie, ať už jej přežije kterákoli ze stran. Přiblížili bychom se hodně Polsku, kde dva nesmiřitelné tábory ve svatém nadšení a vzájemné nenávisti soustavně škodí především samy sobě.
Žádat klidnou racionalitu deset týdnů před volbami je bláhové. Žádný politik neobětuje aktuální volební zisk za něco tak abstraktního, jako je společenská atmosféra. Martin Zvěřina