Proč Gándhí prohrál
Před 70 lety si hinduisté a muslimové rozdělili stát
Včera v Pákistánu a dnes v Indii se slaví: 70 let nezávislosti si mladé politické národy užijí. O tom cosi víme. A podobně jako na Rakousko-Uhersko se může vzpomínat na Britskou Indii, jež skončila o půlnoci ze 14. na 15. srpna 1947. Neměla šanci přežít, ale nebyla ryzím zlem.
Kdyby Britská Indie (dnes Indie, Pákistán, Bangladéš a Barma) přežila, byla by nejlidnatějším státem. Měla by 1,75 miliardy obyvatel (o 400 milionů víc než Čína), z toho 1,2 miliardy hinduistů a 0,5 miliardy muslimů. Indonésie, nejlidnatější muslimský stát, by byla až za ní. Na žebříčku HDP podle kupní síly by Britská Indie byla na 3. místě (za Čínou a USA) a podle nominální hodnoty na 5. místě (za Německem). Proč tato pestrá integrace neměla šanci bez britské nadvlády?
Z podobné příčiny jako Rakousko-Uhersko: národní identita se cenila výše. Muhammad Alí Džinnáh, příští lídr nezávislého Pákistánu, vytvořil teorii dvou národů: „Islám není jen náboženská doktrína, ale i kód pro vše důležité v životě,“řekl již v roce 1943. „Vůči hinduistům jsme protikladní. Velmi se liší naše jména, oděvy, strava, rituály, ekonomický život, představa vzdělání, zacházení s ženami i vztah ke zvířatům.“
Kdo by to o muslimech řekl dnes v Evropě, dostal by cejch islamofoba. Ale v Indii to byla definice národa. Byla tak silná, že převálcovala argumenty pacifisty Gándhího, jenž rozdělení Indie oponoval. Byla tak silná, že uvedla do pohybu miliony. Začal mohutný transfer (celkem 15 milionů lidí) hinduistů do Indie a muslimů do Pákistánu, jenž překonal i poválečné odsuny Němců v Evropě (12 milionů) či výměnu obyvatel mezi Tureckem a Řeckem po první světové válce (1,7 milionu). I když v Indii desítky milionů muslimů zůstaly, pohyb z roku 1947 zůstává největším transferem obyvatel v moderní historii.
Z Indie a Pákistánu se nestali partneři, ale soupeři, kteří spolu vedli války a mají jaderné zbraně. Úvodní exodus obyvatel však zvládli sami: potomci běženců dávno nežijí v táborech. Už to o něčem podstatném vypovídá. Zbyněk Petráček