Co čekám od nového rektora ČVUT
Není třeba objevovat Ameriku, recepty na hledání rektora popsal ve své klasické eseji již Harold Dodds, který byl úspěšným prezidentem (tedy rektorem) univerzity v Princetonu. A přestože jeho text pochází z roku 1962, je stále aktuální.
Dodds začíná tím, že výběr rektora je nesmírně zodpovědný a těžký úkol a nesmí se uspěchat. Na amerických univerzitách většinou vybírá rektora správní rada, na evropských univerzitách a třeba v Izraeli je rektor volen. Oba způsoby mají svoje nevýhody: i když je v Americe správní rada složena z významých absolventů školy, kteří často své škole přispěli nemalými finančními částkami a mají s ní nejlepší úmysly, jejich znalost akademického prostředí je omezená a mají tendence upřednostňovat kritéria uplatňovaná při výběru ředitelů firem. Naopak při volbě bývá občas vybrán kandidát, který nenabízí jasnou cestu k excelenci, protože ta bývá spojována s nepopulárními opatřeními.
Přestože americké univerzity často vybírají rektora vně své instituce, Dodds radí nezapomenout na kandidáty z vlastních řad, kteří osvědčili své vědecké, učitelské a organizační schopnosti a mají tak respekt svých kolegů. Nedoporučuje naslouchat radám končícího rektora – dost možná univerzita potřebuje změnu.
Při výběru by se měl brát ohled na to, jaký kandidát umí udělal dojem, jestli je dobrý řečník a jakou získal popularitu. Nesmí se ale zapomenout na ostatní schopnosti a osobnostní předpoklady. Manažerské schopnosti jsou samozřejmě pro rektora zásadní a kandidát by je měl prokázat. Mělo by být evidentní, že instituce nebo jednotka, kterou vedl, se jeho zásluhou pozvedla, zvýšila svůj výkon, že dokázal přitáhnout nové talenty. Měl by ukázat, že dokázal najít manažersky schopné podřízené a byl schopen delegovat jim pravomoci.
Rektor par excellence
Z profesního hlediska by uchazeč měl ukázat, že má respekt vědecké a odborné komunity ve svém oboru i mimo svou univerzitu. Měl by to být člověk, na kterého se jako na známého odborníka obracejí firmy i státní instituce. Měl by ukázat úspěch při řešení obtížných misí, to, že dokázal vyřešit lidsky a odborně složité situace a správně reagoval na nejrůznější tlaky.
Přirozený rezervoár takových lidí je na fakultách mezi děkany i dalšími vedoucími pracovníky; rektor je ale více vzdálen od studentů a běžného univerzitního života a musí umět více svých úkolů delegovat. Rektor nemůže být populista, ale musí umět být přesvědčivý, tolerantní, trpělivý a empatický. Mít dobré zdraví, dostatek energie a potenciál k vlastnímu růstu.
To jsou ale jen obecné rady, teď pár osobních přání: ČVUT je decentralizovaná instituce, podobně jako americký Harvard. Kandidát by to měl považovat za přednost a ne na to skuhrat.
ČVUT je výrazně výzkumnou univerzitou, v některých oborech v první stovce na světě. Kandidát by měl být výraznou osobností, která má přirozený respekt univerzitní elity. Měl by mít i mezinárodní zkušenost, strávit alespoň rok na špičkové univerzitě, aby důkladně věděl, jak věci fungují tam, kde jsou ještě lepší než my.
Rektor musí být i důvěryhodný. Má mluvit pravdu, a sice pravdu úplnou. Lež, záměrná nepřesnost, anebo mlžení možná vedou ke krátkodobému zisku, škole i rektorovi se ale dlouhodobě nevyplatí.
Nebude se obklopovat pochybnými existencemi; pokud v jeho týmu nebude někdo kvalitně pracovat, dokáže se s ním rozloučit. Bude schopen formulovat vize a také je diskutovat. A bude ve své činnosti transparentní.