I s tolerancí to lze přehnat

Dřív jsem nepovažoval za důležité, zda pár vstoupí do manželství, nebo ne. Ten názor jsem ale změnil, říká psychoanalytický párový terapeut.

Slavoj Titl,

LN S jakými partnerskými problémy se setkáváte v současné době nejčastěji?

Terapii u mě si klienti platí, takže nemohu dělat závěry o celé populaci. Nicméně: musím říci, že za mnou chodí víceméně slušní, pracovití, zodpovědní lidé, kteří si právě svou slušností, pracovitostí a zodpovědností svůj partnerský život pokazili. Muži, kteří pro rodinu pracovali tolik, až s ní ztratili kontakt. Ženy, které mají náročné zaměstnání nebo rozjely vlastní podnikání, ale už jim nezbývá čas na děti, vytrácí se u nich zájem o sex. Často jsou to také lidé příliš tolerantní. LN To je zajímavé, toleranci doporučuje řada partnerských rádců.

Jenže ono se dá všechno přehnat. Mívám tu lidi, kteří byli tak tolerantní ke svému partnerovi, že mu dovolili cestovat tu a onde, tolerovali jeho náročné koníčky, a dokonce i nevěru. Samozřejmě jim to nebylo příjemné, museli potlačit sebe sama – a to nejde dělat příliš dlouho. Takže to najednou bouchne a takový člověk podá žádost o rozvod, zamiluje se do někoho jiného, anebo se alespoň zahrabe do práce, aby tu bolest necítil. Nemusí si ani uvědomovat, proč to vlastně dělá. Manželský vztah se ale vyprázdní.

LN Zkuste vzpomenout na nějaký konkrétní případ.

Měl jsem tu třeba manžele, kteří ve čtyřiceti letech už neměli sex, říkali, že jsou na to staří, že v jejich věku už to není důležité. Ale když jsme se tím zabývali, zjis- tili, že to není tak, že by je sex přestal zajímat, ale že na něj nemají chuť spolu. A objevili i příčinu: oba v sobě měli mnoho naštvání na toho druhého, který je tolikrát zklamal, ale oni o tom nemluvili. Považovali za svoji hodnotu, že jsou tolerantní, že to přejdou.

LN Má podle vás manželství v dnešní době význam?

Myslím, že má velký význam. Podstatnější než morální závazek je ale nastavení dlouhodobých plánů, které s sebou nese. Chápeme-li manželství hlavně jako morální závazek, může to být i na škodu. Vstupujeme-li do manželství s vědomím, že musíme s partnerem být až do konce života a milovat ho, může to lásce škodit. Někteří lidé jsou na slovo „musím“opravdu hodně citliví. Budí v nich odpor a mohou toho druhého nevědomě začít až nenávidět, protože s ním musejí být. Podobně když sex berete jako „manželské povinnosti“, zabíjí ho to. Něco jiného ovšem je, když se vnitřně rozhodnu, že s tímhle člověkem chci být a chci s ním společně tvořit budoucnost.

LN Vnímal jste to tak vždy? Co vaše vlastní manželství?

Dříve jsem to za důležité nepovažoval. Moje žena mi tehdy říkala: „Chodíme spolu dva roky, je to príma, tak proč si mě nevezmeš?“A já na to: „Vždyť je to jedno. Co ti chybí?“Připadalo mi to zbytečné. Ale když jsme začali uvažovat o dětech, najednou to i mně přišlo smysluplné. Aby věděly, že nevznikly jen tak, ale že jsme spolu měli dlouhodobé úmysly, životní plán. Je to prostě jiné, když jste spolu proto, že je vám spolu teď hezky. Ale když se berete, chcete být spolu i v těžkých chvílích, myslíte na budoucnost svou i svých dětí. pak