Petr Zídek: Utajená láska prezidenta Masaryka
Tomáš G. Masaryk se do Oldry Sedlmayerové zamiloval ve věku, kdy většina lidí již na milostné výboje příliš nepomýšlí. O to vášnivější jeho vztah k Oldře byl. Láskou k moravské literátce se prezident snažil překonávat osamělost, v níž ho uvěznila jeho funkce a také puritánská rodina. S nikým jiným po smrti manželky Charlotty nenavázal Masaryk tak důvěrný vztah jako právě s Oldrou. Kniha Utajená láska prezidenta Masaryka vyjde 11. září 2017.
čité datum, ihned Vás telegraficky zpravím, bojím se však, že telegram se opozdí,“psal Dušek.
Oldra mu poslala telegram a vzápětí dopis: „Pane redaktore, drahý pane redaktore, nezapomeňte na mne! Prosím Vás, dokončete dílo své laskavosti a dopomozte mi, bude-li to nějakmožným (třeba na nějakou žurnalistickou legitimaci), ke vstupu na prostranství před nádražím nebo do průvodu nebo na nádvoří hradní nebo kamkoliv, odkud bych prof. Masaryka viděla. Přijedu do Prahy ve středu ráno a dovolím si přijít do sněmovny pro Vaše rozkazy. Byt mám obstaraný předem, tušila jsem, co to bude za dopuštění.“
V dopise nechala plně projevit i své emoce: „Nemohu pochopit a srdce se mi chvěje při porovnání, že dnešní prezident republiky je náš tatíček Masaryk, přímý, přísný, ale dobrý, ale spravedlivý – a cítím skoro cosi jako lítost, že bude teď všech a nebude jen náš, jak býval. Je to ošklivé sobectví, ale jsem patrně ošklivě sobecká, když si nemohu představit, že někdo, na koho si dělám právo velikou, nekonečnou úctou a zrovna tak velikou láskou, má teď patřit všem, a ne jen té hrstce, které patřil dříve. Připadá mi ta celá realistická minulost nějak jako idyla proti dnešní veliké přítomnosti. A zdá se mi, že Masaryka nelze lépe uctít než usednout mu k nohám, vidět Jej a poslouchat Jej.“
Lítostí celá tupá
Tomáš Garrigue Masaryk se do Prahy vrátil přes Londýn, Paříž a Řím v sobotu 21. prosince 1918. Cyril Dušek Oldře Sedlmayerové zajistil místo, odkud mohla příjezd sledovat. Mohla, ale nakonec nesledovala. Dva dny před Masarykovým příjezdem dostala telegram od svého manžela, že je zcela vyčerpán, aby se vrátila domů. Oldra poslechla, byť to pro ni byla hrozná rána. „Jsem dosud lítostí nad tím celá tupá,“psala z Tetčic Cyrilu Duškovi. „Nechtěla jsem vidět parádu, chtěla jsem vidět Jej, Osvoboditele, tatíčka nejdražšího. To mi nebude nikdy a ničím nahrazeno. Leda snad, dostanu-li se ještě jedenkrát v životě nějakým šťastným řízením k Němu a budu-li moci Jej pozdravit tak, jak po tom toužím – políbit Mu zázračnou, zlatou ruku. Masaryk je největší láska mého života a za Ním jste hned Vy, kteří jste mu blízko a přátelští.“
Kráceno, mezititulky redakce
Zítra 3. díl: Oldra píše s TGM články do Lidových novin