Belgičtí politici hromadí funkce

Politika a 27 dalších úvazků? Pro bruselskou zákonodárkyni žádný problém A nejen pro ni

BRUSEL/PRAHA Bývalý bruselský starosta Yvan Mayeur si svého jména cenil hodně. Od roku 2008 se mu na kontě nashromáždilo úctyhodných 112 tisíc eur (2,9 milionu korun) za jeho působení v představenstvu humanitární společnosti Samusocial, pečující o bezdomovce. Byl tu ale problém. Mayeur si fakturoval semináře a setkání, které se nikdy neuskutečnily. A tučné sumy za starostovy fiktivní aktivity pro tuto státem dotovanou organizaci plynuly na jeho soukromý účet.

Mayeur, jenž stál v čele radnice za Socialistickou stranu, musel minulý měsíc rezignovat. Nahradil ho stranický kolega Philippe Close.

Příliš mnoho „vedlejšáků“

Skandál vyvolal značné pozdvižení. „Je to políček do tváře všem dobrovolníkům,“komentoval v listu La Libre Belgique Mayeurovy mimopracovní aktivity premiér Charles Michel, který stojí v čele vlády za frankofonní liberály.

Socialisté starosty Yvana Mayeura dominují po dekády politice především ve Valonsku, francouzsky hovořící části jedenáctimilionové Belgie.

Policie už podezřelé financování společnosti Samusocial začala vyšetřovat. Ozývají se ale skeptické hlasy, podle nichž šlo jen o jeden z mnoha případů, dosud neodhalených.

Belgie jako by korupční chování přitahovala. Deník Politico si nedávno všiml kritické zprávy belgických auditorů, podle které mají belgičtí politici neobvykle mnoho vedlejších příjmů a úvazků. Skutečnou přebornicí je v tomto směru bruselská politička Eliane Daelsová, rovněž ze Socialistické strany. Vedle svého politického angažmá stíhala loni celkem 27 různých vedlejších placených úvazků. Na paty jí v pomyslném žebříčku šlape antverpský zastupitel Koen Kennis ze strany vlámských centristů, který stíhal mít 19 vedlejších úvazků.

Mnozí viní z problémů složité belgické uspořádání. Malá země s federální strukturou má celkem šest vlád a parlamentů. Tři jsou tvořeny na jazykovém, tři na regionálním základě. Vedle franko- fonního Valonska a Nizozemcům blízkého Vlámska tvoří zvláštní jednotku také Brusel, sídlo evropských unijních institucí, a na východě země je pak ještě německy hovořící menšina. Pro cizince je to nepřehledný „guláš“.

Zejména více než milionový Brusel, kde žijí nejen Vlámové a Valoni, ale i mnoho zahraničních diplomatů, je bludištěm pravomocí a kompetencí. Má svůj parlament a vládu a také třeba šest různých policejních oblastí. Pokud se sečtou všichni bruselští ministři a radní, dosáhnou čísla 166. Tvoří tak úctyhodnou úřednickou armádu. Početnější, než kdyby se sečetli všichni jejich kolegové v Paříži a Berlíně.

Chaos nahrává korupci

Tento model byl hájen zájmem zohlednit specifika všech komunit a kulturních oblastí. Nepřehledné propletence zastupitelstev jsou však podle mnoha hlasů také ideálním podhoubím pro korupci.

Politologové Patrick Chabal a Jean Pascal Daloz se před lety věnovali přímé závislostimezi mírou korupce a průhledností politických systémů. Vyšlo jim, že čím víc je politika a systém vládnutí komplikovanější, tím víc z toho dokážou politické elity profitovat.

Brusel to potvrzuje. V belgické metropoli například působí okolo 200 agentur, které se věnují veřejným službám. Celkem v nich pracuje 1400 zaměstnanců. Pro nezasvěcené je jejich působení dokonale nepřehledné, promístní byrokraty jsou ale vítaným zdrojem příjmů.

Takovou neprůhlednou společností, která se vzpírala jakékoli veřejné kontrole, byla i zmíněná Samusocial. Na své si tam nepřišel jen bruselský starosta, ale i jiní, včetně rodinných příslušníků. Ředitel firmy pobíral roční plat 204 tisíc eur (5,3 milionu korun), tedy téměř tolik, co premiér Charles Michel.

Philippe Close, nový muž v čele bruselské radnice, mluvil při nástupu o potřebě skoncovat s neprůhlednými praktikami a získat si důvěru veřejnosti. Belgičané jsou ale skeptičtí. Právě nový starosta je ukázkovým příkladem starého systému: Close má početné vedlejší příjmy a jeho jméno figuruje v bezpočtu státních a polostátních firem.