Neuvadající napětí tajuplné Lany

Při poslechu Lust for Life, „iggypopovsky“pojmenované nové nahrávky newyorské zpěvačky Lany Del Rey se vynořují analogie s londýnskou kolegyní Adele. Obě si uchovávají schopnost zaujmout mainstreamového popového posluchače, ale zároveň mají co nabídnout i těm, kdo v hudbě hledají i něco víc než jen kulisu. Obě mají jasnou zálibu v retro atmosféře. Obě si udržují aureolu neproniknutelnosti, svádějící ke spekulacím, nakolik je jejich pěvecké alter ego zvolenou rolí a nakolik jsou takové i v soukromí, v tomto případě reprezentovaném osobností Elizabeth Grantové. Obě už „vyrostly z holčičích šatů“a už také umějí pracovat se svým mediálním obrazem. Situace, kdy se na jaře Lana Del Rey nechala slyšet, že chystá čarodějnické rituály proti Donaldu Trumpovi, a bulvární tisk jí to ochotně „zobal z ruky“, je jen jedna z mnoha.

Čtvrté album, vzniklé pod aktuálně užívaným uměleckým jménem, vychází z jasně rozpoznatelných znaků, kterými zpěvačka už na začátku své dráhy okouzlila, ale zároveň jen neopakuje úspěšný model. Znovu tu tedy jsou sametově hebké nápěvy barokního popu, lehce zamlžená, či spíš barově zakouřená stylizace a neodolatelná atmosféra i bez vizuálního vjemu vnucující představu jasné „femme fatale“. Zároveň je ale to vše v nečekaných chvílích skoro až potměšile narušováno a posluchač znejisťován ve svém spokojeném ukolébávání.

Dobře v tom pomáhají přizvaní kolegové. Že se Lana Del Rey nikterak neopájí svým vlastním světem, potvrzuje kontrastními vstupy raper A$AP Rocky. Díky tomu se lze občas setkat s poněkud diskutabilním tvrzením, že jde o album „více hiphopové“, ač- koli v jiných než v jeho dvou příspěvcích bychom to nehledali snadno.

Nicméně zamyšleně křehká asistence zpěvačky Fleetwood Mac Stevie Nicksové nebo melancholické písničkářství Seana Lennona přece jen působí přirozeněji a mimoděk dokazuje, že jablko zde nepadlo daleko od stromu. Současná megastar Weeknd v titulní skladbě naopak překvapí tím, jak s citlivým přístupem ne- prosazuje svoje ego. Navzdory počtu spoluprací je ale ve všech případech hostování patrné, že jde jen o příjemná zpestření, a nikoli snad o autorskou bezradnost. Ve všech případech je totiž až příliš zřejmé, kdo tu udává takt.

Autorka po celou dobu udržuje konzistentnost nahrávky. Ani na chvíli nepodlehne svodům prvoplánovosti udělat skladbu tak, aby fungovala na první signální, podle obvyklých popových mustrů, kdy přece v refrénu musí vše vygradovat a i toho nejlínějšího posluchače „chytit drápkem“. Občas se až zdá, že naopak bylo cílem se takovým postupům vyhnout a zapudit je. Není divu, že je v souvislosti s albem zmiňována melodramatičnost kolegyně Lorde.

Na první poslech se to nezdá, ale postupem času se vyloupne překvapivé zjištění, že jde o zatím nejpestřejší zpěvaččinu nahrávku. Jako by na ní spojila do jednoho celku všechno to, co si vyzkoušela na dosavadních předchůdcích: až rockově jednoduché balady jak z alba Ultraviolence, temně svůdné, soulovými vzory ovlivněné nápěvy, jakými by mohla pokračovat předchozí deska Honeymoon, a samozřejmě dekadentní, opulentně aranžovaný pop, s jakým před pěti lety prorazila prostřednictvím nahrávky Born to Die.

Jako autorka zraje i v textech – už se nespokojuje jen s dokreslením atmosféry, ale zároveň se ne- snaží o hlubokomyslná zamyšlení, spíš jen lehce naznačuje. Když zpívá „Bůh ochraňuj Ameriku a všechny ty krásné ženy v ní“, nelze v tom nepostřehnout určitý sarkasmus, s jakým komentuje situaci žen bez partnera, které jsou na svůj „boj s účty“samy.

Lana Del Rey i na své další nahrávce dokazuje, jak stále lépe umí pracovat s napětím i atmosférou. A jak jí svědčí intimnější a downtempově nenápadné polohy, jakou slyšíme třeba v krásné skladbě Cherry. Vyrovnaně a bez přehnané ambicióznosti působí i v duetu Beautiful People Beautiful Problems, ze kterého vůbec není patrné, zda by její partnerka mohla být nejen její matkou, ale i babičkou.

Jestliže na počátku zpěvaččiny dráhy panovaly obavy, zda se nejedná o krátkodechý úspěch, způsobený neoposlouchanou a půvabnou slečnou, letošní album je znovu zcela vyvrací. A co je nejlepší, obejde se to i bez vlezlých a na efekt vymyšlených hitovek. Zdá se tak, že hudebním fanouškům dobře známá jména Nina, Billie, Whitney a Amy, si Lana Del Rey nenechala do oblasti svých klíčních kostí vytetovat jen a pouze pro ozdobu.

Lana Del Rey: Lust for Life

Autor je hudební publicista