Prokletí rodu Halimiů

Dříve pokroková Francie dnes přešlapuje mezi Židy a muslimy. A o zločinech mlčí

Za jiných okolností by se dalo napsat, že ta vražda otřásla celou veřejností. Pachatel nejdřív důchodkyni dlouho mučil v jejím bytě a pak ji shodil ze třetího patra. Jenže tento zločin nikým neotřásl, francouzská média se rozhodla ho ignorovat.

Krutý konec Sary Halimiové měl totiž jednu nepohodlnou příměs, oběť byla Židovka a její pachatel muslim. A první dubnové kolo prezidentských voleb bylo za dveřmi, kdo by chtěl pomáhat Marine Le Penové?

Jenže minulo i druhé kolo voleb a potom i červnové volby parlamentní a média pořád jednotně mlčela. Jeden představitel francouzských Židů tento postoj přirovnal k mafiánské omertě. Na přímý dotaz novináři uváděli, že jde přece o jednu z mnoha běžných vražd. Za běžnou vraždu to ovšem nepovažovali policisté přivolaní sousedy oběti. Když přes dveře slyšeli pachatelovo volání Alláhu Akbar, rozhodli se raději přivolat protiteroristickou jednotku. Halimiová mezitím zemřela.

Později se ukázalo, že ji pachatel dlouhodobě častoval antisemitskými urážkami, a proto žádala obec o jiný byt, ovšem neúspěšně. Jde o obvod, kde dříve žili z velké části Židé, ale postupně je nahrazují muslimové a Židé, pokud si to mohou dovolit, raději odcházejí jinam.

Kdo promluví první

Infomační blackout kolem vraždy začal vyvolávat znepokojení u půlmilionové židovské komunity, která se cítila zrazená státem i lhostejností společnosti. Nakonec skupina sedmnácti významných intelektuálů, židovských i nežidovských, sepsala společné prohlášení. Odsoudili zbabělost politiků, ale i policie a prokuratury, které odmítly kvalifikovat vraždu Halimiové jako antisemitský zločin a kritizovali popírání reality morálních autorit.

O vraždě se ovšem nadále nemluvilo a vrah místo ve vazbě setrvával v psychiatrické léčebně. To bylo francouzským Židům povědomé. Za poslední léta zažili řadu antisemitských vražd, jejichž pacha- teli byli muslimové, ale média a další instituce závažnost těchto činů rutinně bagatelizovaly. Popíraly, že se jedná o zločiny z nenávisti, mluvilo se o sociálním strádání pachatelů, dezorientaci ve společnosti nebo právě o psychických problémech. Pobouření pak nevyvolal ani fakt, že smuteční shromáždění u domu Sary Halimiové doprovázela skupina muslimů voláním „Smrt Židům!“a „Máme kalašnikovy!“.

Proč progresivní Francouzi, tak vnímaví vůči jakékoli urážce lidí jiné pleti nebo muslimského vyznání, vynakládají takovou námahu, aby neviděli, co mají přímo pod nosem? Z velké části je to přijetí verze světa, v níž jsou potomci kolonizovaných národů z definice oběťmi, zatímco Židé tak vnímáni nejsou anebo jsou dokonce chápáni jako privilegovaná třída bez nároku na soucit. Je to i obraz bezradnosti elit tváří v tvář ne zcela úspěšné integraci velkého množství lidí jiné kultury. A snad i strach z toho, co si sami nositelé pokrokových tradic Francie o obyvatelích předměstí v hloubi duše myslí. A je tu ještě argument ze strany policie: pojmenovat problém muslimského antisemitismu prý jen znamená přilévat olej do ohně.

Oheň však už hoří a živí ho zvláštní propletenec nenávisti části muslimů vůči francouzskému státu, Židům francouzským i jiným a také něčemu, co nazývají „sionismus“, ať už to znamená cokoli.

Čekání na obrat

Příjmení Halimi (Halim je arabsky mírný, klidný) je typické pro Židy severoafrického původu. Tedy i ty, kteří před tamním antisemitismem uprchli do Francie, než si je našel i tam. Shodou okolností byl jednou z obětí této nenávisti i Ilan Halimi, kterého v roce 2006 umučil převážně muslimský gang. Už tehdy média zlehčovala antisemitské pozadí činu, stejně tak i část intelektuálů, kteří nechtěli připustit očerňování znevýhodněných skupin.

Před několika dny izraelská policie zatkla Palestince, který zavraždil svou těhotnou izraelskou partnerku, jež se náhodou také jmenovala Halimiová. Svůj čin označil za příspěvek k boji za osvobození palestinských vězňů. Jeho motiv byl jistě jiný, pochopil ale, že i vraždu ženy je možné převyprávět jako hrdinství, pokud se začlení do konfliktu se „sionismem“.

Francouzští Židé se nakonec dočkali alespoň zčásti. O případu Halimiové se po dlouhém otálení zmínil prezident Macron, aniž by ovšem otevřel debatu o tom, co k vraždám vede. Vrah, malijský přistěhovalec s dlouhým seznamem drobných zločinů a bez historie mentálních problémů, byl nedávno přesunut z psychiatrie do normálního vězení. Možná tedy bude – na rozdíl od jiných muslimských pachatelů antisemitských vražd – opravdu souzen za vraždu. Zatím ale rasová motivace není součástí obvinění.

Novinářka Nidra Pollerová označila Saru Halimiovou za symbol stavu evropské civilizace: bezbrannou osobu, které policie nepřišla na pomoc, úřady v její věci lhaly, média mlčela a ti, kdo promluvili, čelili problémům.