Amerika po ztrátě studu
Vroce 2011 přišly dvě americké psycholožky Jennifer Richesonová a Maureen Craigová s depresivní předpovědí, že vztahy různých etnik a ras budou ve Spojených státech čím dál vyhrocenější. Obě vědkyně vycházely z predikcí, dle nichž by se měla v roce 2050 ocitnout americká bílá většina v početní menšině – měla by tvořit méně než 50 procent populace. Richesonová s Craigovou tvrdily, že „bílí“Američané se budou těchto změn obávat a tuto „hrozbu“se budou snažit neutralizovat. Jak připomněl tento týden magazín Vox, když člověk sledoval víkendové události v americkém městě Charlottesville, nemohl se ubránit pocitu, že na tom něco je. Dav ultrapravicových nebo neonacistických demonstrantů skandující směrem k členům minorit a Židům: „Nás nenahradíte!“Co může být příznačnější ukázkou odporu a strachu některých členů bílé většiny z demografického vývoje?
Že tento strach bílé Američany skutečně ovlivňuje, dokázaly ostatně obě vědkyně v několika svých experimentech. Když kupříkladu daly lidem přečíst výsledky zmíněné demografické predikce, začali lidé více upřednostňovat práci v kolektivu lidí stejné rasy. Jak je ale možné, že se tento latentní rasismus tak rychle promění v otevřenou nenávist? Je to prosté, stačí, když rasistické postoje přestaneme pova- žovat za něco společensky stigmatizujícího nebo se dokonce stanou společenskou normou. Proč by se přece američtí rasisté měli za své postoje stydět, když mají v čele státu prezidenta známého xenofobními postoji?
Přesně to potvrdila studie National Bureau of Economic Research. Výzkumníci položili respondentům stejnou otázku před i po amerických prezidentských volbách. Onen dotaz zněl: Podpořili byste veřejně darem antiimigrantskou organizaci? Před Trumpovým vítězstvím odpovědělo kladně 34 procent respondentů, přičemž 54 procent uvedlo, že by takovou organizaci podpořilo, kdyby jejich dar byl udržen v anonymitě. Zřetelně se ukázalo, že s podobnými postoji je spojeno společenské stigma. Po volbách ale ono stigma zřetelně oslabilo – veřejně by antiimigrantskou organizaci náhle podpořilo 48 procent respondentů.
Mimochodem svou předpojatost a rasismus před volbami neskrývali zdaleka jen voliči Donalda Trumpa. Při jiném výzkumu se vědci ptali jak voličů nynějšího amerického prezidenta, tak voličů jeho protikandidátky Hillary Clintonové, zda je normální diskriminovat členy různých marginalizovaných skupin (lidi s nadváhou, muslimy, imigranty z Mexika či postižené). A opět položili vědci tu samou otázku před a po volbách. Ukázalo se, že jak voliči Trumpa, tak voliči Clintonové po volbách ztratili stud a diskriminaci brali jako něco normálního. Opakuje se to v dějinách stále. Jakmile přestaneme trvat na tom, že některé postoje a názory páchnou, vyvalí se z mnoha stran dlouho zadržovaný puch. Vítejte ve smradlavé době.
Stačí, když rasistické postoje přestaneme považovat za něco stigmatizujícího. Proč by se přece američtí rasisté měli za své postoje stydět, když mají v čele státu prezidenta známého xenofobními postoji?