Věda politického odívání
Je jistě mnoho pro a proti, když dojde na diskuse o termínu voleb. Ty nejdůležitější – do Poslanecké sněmovny – se posledně po zásahu na Úřadu vlády (z módního hlediska mu třeba říkejme kabelkový zátah) posunuly z jarního běhu na podzimní. A jestli na tomto šoupnutí hledat nějakou vadu, pak je módního charakteru. Letní kampaň totiž nutí politiky opustit bezpečí obleků a pustit se na tenký led neformálního odívání.
ČEKSTAJL
Politici v zájmu zdání lidovosti, vytvoření pocitu, že jsou přece také lidmi, co si rádi užívají, objíždějí různé festivaly a trochu vyletněně se snaží vyrábět i předvolební klipy. Tady je třeba uznat, že naštěstí nikoho nenapadlo se vrhnout do kopírování památných hovorů od bazénku, takže prozatím nevíme, jak v plavkách vypadá Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš nebo Petr Fiala. Ono stačí, že to víme u Zdeňka Škromacha a jeho velkého vzoru prezidenta Miloše Zemana. Ale kdo ví, co nás ještě čeká…
Nabírání ve funkci
I tak nás již stihli politici do svých šatníků a jejich tápání v neformálním oblečení pozvat až až. Pár příkladů za všechny. Nový vůdce sociálních demokratů se při svých jízdách po festivalech snaží vypadat „pohodově“, takže volí plátěné kalhoty, povětšinou košili, ale už stihl prezentovat i podivně vybarvená polotrika zastrkaná do kalhot, což jednak nevypadá dobře skoro nikdy, a jednak právě u Lubomíra Zaorálka ještě zdůrazňuje český politický nešvar – nabírání ve funkci.
Snad nejšílenějším počinem byl pak jeden z předvolebních klipů již rozvedeného manželství lidovců a starostů. Marián Jurečka a Vít Rakušan v něm pobíhali ve stylu Bylo nás pět v kraťasech vylepšených o kšandy…
Ač lidovecký ministr ve funkci nejdříve nabral a pak docela podstatně shodil a starostenský kandidát zase za normálních okolností působí celkem subtilně, tak tady kaťátka nepříjemně pnou a povyta- žením šlemi dochází k zadnímu efektu zaříznutí, který tedy na respektu vůbec nepřidá. I Andrej Babiš opouští v minulé kampani ikonickou bílou košili s ohrnutými rukávy. Často je k vidění v šedivém svetru s měkkým rolákem. A ještě častěji pak v triku s výrazným nápisem značky Armani Jeans.
Šortky z tržnice
Čekstajl u toho nemůže nevzpomenout, jak ve vizuálně podobném triku Kenvelo vyrazil obhlížet místo výbuchu v jednom pražském kasinu někdejší premiér Stanislav Gross.
Tehdy šlo o úkaz nevídaný (a v kombinaci s tržnicovými šortkami pekelný). Dnes je to promyšlená součást kampaně.
Babiš tím ukazuje, že jako bohatý člověk má na značkové oblečení. Ale ukazuje se ve značce, na kterou vlastně běžně střední vrstva dosáhne a není nikterak okázalá. O to, že trika s velkými nápisy postrádají alespoň zdání vkusu, tady vážně nejde.
Podobně „zlidověl“v kampani francouzský prezident Emmanuel Macron. Jako víc než dobře zaopatřený švihák začínal v na míru šitých oblecích, jejichž cena se pohybovala okolo 1500 eur. To bylo na voliče moc… Jeho štáb mu doporučil „zlevnit“. Stále velmi dobře padnoucí obleky jen z levnějších látek a s méně dokonalými detaily ušetřily v Macronově peněžence nějakých 800 eur na kus a voličům lépe konvenovaly. Politická móda je prostě jedna velká věda. Jen jí svědčí více teploty nepřesahující 30 stupňů Celsia.