Umění musí objevovat stále totéž
Přitom stačí mít otevřenou mysl a oči. Představu, že umění odedávna vznikalo z podobných pohnutek, že ho společnost jako svůj přesah potřebovala a že vzbuzovalo napříč tisíciletími stejné emoce, se pokouší vyvolat výstava v pražské galerii Svit nazvaná Absolute Beginners. Ano, stále začínáme, stále se potřebujeme ujistit v tomtéž: umění je nenahraditelný způsob komunikace, možnost dotknout se nehmotného.
Tato slova kurátoři Jaromír Novotný a Pavel Švec nacházeli při svém dlouhodobém studiu knih o pravěkém umění, o jeho původu, pohnutkách, o pocitech archeologů, objevitelů stop po člověku. Je zřejmé, že potřeba kreativně se vyjadřovat je lidem dána, stejně jako potřeba pozorovat a kochat se. Kurátoři vybrali pět tematických oddílů citátů z šesti knih zabývajících se pravěkým uměním a k nim asociativně přiřadili převážně velmi nenápadná díla známých i téměř neznámých umělců. Nevytvořili ale jen chytrou skládačku a past na diváka. Hledali vnitřní souvislosti obrazů (tisků, instalací, objektů), dané tématem, způsobem uvažování, vizí i procesem.
Kontext vystavených věcí, které jsou opravdu velmi nenápadné a formálně skromné, bez přiložené brožurky divák nerozkryje. To ovšem vůbec nic neznamená – umění by mělo fungovat i bez vysvětlivek a je otevřené různým interpretacím. Slovy odborníka na pravěk Jiřího Svobody je umění komplexní činnost, jež se zdánlivě jeví jako iracionální, ale má svůj skrytý smysl. Dodejme, že ani ten se dodnes nepodařilo definovat.
První téma komentují citáty o počátcích umění, které se zamě- řují na tělesný kontakt tvůrce a díla, na jeho haptické pocity, na potřebu vytváření přímých stop těla – doteky prstů či dlaní.
Další se věnuje potřebě vytváření znaků, jejich třídění a řazení, ať už z magických či vizuálních důvodů. Nejprve byly předobrazem písma, dnes je vnímáme jako abstrakci. Čáry, body, puntíky, prázdné plochy, ale i znaky jejichž mentální obraz vytváří až civilizační použití – například dopravní značky.
Třetí téma je zasvěcené rastrům a optickým klamům oka. Obrazy diváka mohou klamat a dvojdimenzionální věc se mění na 3D anebo divák v abstrakci podvědomě čte jiný obraz, než vidí, vytváří si svůj vlastní, jako když se dívá na skvrny, z nichž se vynořují tváře.
Čtvrtá část tematizuje věčné téma v umění: moc světla a tmy jako velké metafory viděného, metafory, která dává našim životům smysl. Poslední pátá část se věnuje tématu stěny, neboli obra- zu-oponě, která visí mezi hmotným a duchovním světem.
Mezi dvaadvaceti autory najdeme známá jména jako Krištof Kintera, Michal Pěchouček, Markéta Othová, Jan Šerých, Jiří Thýn, Alice Nikitinová, jména málo frekventovaná jako Václav Krůček, Daniel Hanzlík, ale i solitéry tvořící v ústraní jako Jana Peterková či Tomáš Bárta.
Na jménech ale v této výstavě nezáleží. Výběr je soustředěn na vyhledání obrazového jazyka, na první stranu obrazové encyklopedie nekonečných pokusů ukázat slovy nevyjádřitelné. Takže ano, přehlídka je trochu sofistikovaná, ale vizuálně působí naprosto sevřeně a věrohodně.
Návštěvníkům tedy lze doporučit, aby si výstavu prošli bez komentáře a teprve poté, co ji zažili, zkusili i krok bé – s průvodcem.
Jak přistupovat z pozice vystavovatele k současnému umění, aby se z něj nestalo rukojmí kurátorů nebo zcela čirá spekulace určená k manipulaci s diváky? Právě oni si často takovou otázku kladou v domnění, že jsou poněkud obelháváni.
Absolute Beginners
Autorka je výtvarná kritička