Česko drží pumpařský rekord
Počet veřejných čerpacích stanic roste o desítky ročně. Vznikají z pump, jež dosud nebyly veřejně přístupné
PRAHA Česko má další rekord. Tentokrát v počtu veřejných čerpacích stanic. Benzinek je u nás už tak hodně – v porovnání s celou Evropou. A v pololetí jejich počet podle nejnovější zprávy ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) o evidenci čerpacích stanic pohonných hmot vzrostl oproti konci loňska o 25 na 3931.
V podstatě to znamená, že v průměru na každých 14 kilometrů silnic mají čeští řidiči k dispozici jednu pumpu. Neznamená to však, že by se nové benzinky masivně budovaly. Klasických nových pump s nabídkou více druhů paliva otvírají petrolejáři jen několik málo ročně, pokud vůbec.
Ministerská evidence veřejných čerpacích stanic se rozšiřuje hlavně o dříve neveřejné pumpy – nabízející nejčastěji pouze naftu –, kterých je u nás vedeno přes 2400 a z nichž řadu jejich majitelé nyní přesouvají do kategorie veřejných.
Prodávat veřejně je výhodné
Zájem o tankování totiž každoročně roste, nyní většímu odbytu u řidičů nahrává i relativně nízká cena. A na tom chtějí vydělávat i firmy, které dosud měly naftu, případně i benzin jen pro potřebu vlastního vozového parku. Například v různých areálech dopravních či zemědělských podniků.
V seznamu veřejných pump je na ně více „vidět“, jsou v dosahu kontrol celníků, financů a hlavně z hlediska kontroly kvality v dosahu České obchodní inspekce.
Všechny pumpy u nás musejí splňovat přísné podmínky kvality a bezpečnosti, ale faktem je, že zatímco ty v kategorii veřejných jsou víc pod dohledem, o přesném počtu a umístění těch neveřejných nemá stát dokonalé informace. To přiznává i ministerstvo ve své zprávě.
„Problémem evidence čerpacích stanic zůstává evidování neveřejných čerpacích stanic a zjištění jejich skutečného počtu,“uvádí MPO s tím, že řada těchto pump vzhledem k nejasnostem výkladu zákona o pohonných hmotách a čerpacích stanicích není v evidenci nebo je jejich majitelé odhlašují a vydávají je za obyčejnou provozní nádrž s neplaceným výdejem paliva, přestože byly původně zkolaudované jako klasické pumpy.
A tomůže znamenat podle Václava Louly z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO), sdružující největší prodejce paliv u nás, pro celý trh jisté riziko. „Je běžnou praxí, že z neveřejné stanice či provozní nádrže v areálu, která není kontrolována ani z pohledu kvality, ani z pohledu technologie či ochrany životního prostředí, načerpá vozidlo palivo a odjede mimo areál na veřejnou komunikaci,“připomíná Loula. „Navíc bych určitě netvrdil, že se tam palivo jenom vydává. Klidně může jít o skrytý prodej za hotové či následnou fakturaci nebo nějaký bonusový program pro zaměstnance neveřejného areálu,“dodal.
Kromě veřejných a neveřejných benzinek fungují u nás i pumpy poloveřejné, takzvaně s vymezeným přístupem. Fungují také v areálech podniků nebo farmářů, ale současně u nich může natankovat i veřejnost. V Česku je aktuálně takových 665, o sedm víc než na konci loňska. Kontroly České obchodní inspekce jsou i u nich podle Louly vzácností.
Hodně pump, nízké ceny
Boom vzniku nových pump nastal u nás v 90. letech, kdy se stát zbavoval části stanic Benzina, otevřel cestu nadnárodním koncernům a otevírání dalších pump legislativa prakticky nijak neomezovala. Dnes vyloženě nové stanice na zelené louce přibývají jen výjimečně.
Loula z ČAPPO se domnívá, že v Česku by stačil zhruba poloviční počet veřejných benzinek, než kolik jich aktuálně stát eviduje. Pak by u nás hustota čerpacích stanic, a to i v přepočtu třeba na obyvatele, byla zhruba srovnatelná například s Německem.
Méně pump znamená větší prodej každé z nich a také větší zisk majitelů. Silná konkurence v Česku však nahrává řidičům. Pumpy mají v některých regionech nejnižší možné marže, a tedy i ceny.