Moskevský výsadek v Caracasu
Ropná společnost Rosněfť podporou venezuelského režimu hodně riskuje
Jsou to žraloci, tvrdí o ruské energetické společnosti Rosněfť venezuelský poslanec Elías Matta. Rusové poskytli režimu venezuelského vůdce Nicoláse Madura (mj. prostřednictvím venezuelské státní ropné společnosti PDVSA) podle agentury Reuters za posledních deset let nejméně 17 miliard dolarů v podobě investic Rosněfti i státních půjček. Caracas Rusům splácí jen minimum této sumy, většinu jim převádí formou obligací na těžební projekty v oblasti Orinoka.
Nutno říci, že ruští „žraloci“značně riskují, že si vylámou zuby. Donedávna se o něco podobného pokoušeli Číňané, ale ti se s výhledem namožný pádMadurova režimu raději začali stahovat. Rosněfť podobné hry vabank rozvíjí i jinde – například v Libyi, Egyptě či Iráku. V posledně jmenované zemi uzavřela dohody o nákupu ropy s Kurdy i přes skutečnost, že tím narušuje zájmy oficiálně spřáteleného Turecka, jež Kurdy pokládá za jedny ze svých úhlavních nepřátel. I na těchto rizikových kombinacích, včetně her Rosněfti s indickou společností Essar, se potvrzuje, že Venezuela se stala jen jednou z figurek v ruské globální šachové partii Moskvy, jak minulý týden napsal venezuelský list El Nacional. O kontrolu nad Essar Oil Rusové usilovali právě kvůli tomu, že má značné kapacity na zpracování těžké jihoamerické ropy, kterou chce Rosněfť vyvážet do celého jihopacifického regionu.
Kdo to platí?
Záhadou zůstává, kdo tuto hru platí. Rosněfť sice řídí dávný kumpán ruského prezidenta Vladimira Putina Igor Sečin (osobní Madurův známý), ale prostředky jeho polostátní firmy, v níž má mj. podíl British Petroleum či Katar, by podle expertů na podobné šarády nestačily. Známý ruský opoziční aktivista Alexej Navalnyj minulý týden na svém blogu tvrdil, že náklady Rosněfti pokrývá státní rozpočet, jenž v přepočtu stojí každého Rusa (včetně nemluvňat) cca 1400 korun. A to jen v případě Venezuely – Rosněfť údajně ročně vydělává jen asi padesátinu toho, co vydává.
Někteří novináři úpornost Putina a Sečina při získávání venezuelských kapacit přirovnávají ke způsobům lichváře Shylocka ze hry Williama Shakespeara Kupec benátský. To ale pokulhává, neboť vypočítavý Benátčan by do tak nejistých obchodů nešel. Přesnější je spíš jiný odkaz – na temného rytíře Dartha Vadera z Hvězdných válek, který přinesl německý list Süddeutsche Zeitung. Sečinovou obětí se už stal například bývalý ministr ekonomického rozvoje Alexej Uljukajev, s nímž minulý týden začal soudní proces kvůli tomu, že se prý Rosněfť pokoušel vydírat tím, že zablokuje její plány na převzetí ropné společnosti Bašněfť. Kvůli podobné obstrukci bylo uvaleno domácí vězení i na kdysi mocného šéfa společnosti Sistěma Vladimira Jevtušenkova.
Zatímco ale doma dopadá Sečinův meč s plnou silou a otevírá bankovní pokladnice, při pokusu o globální tažení se může otupit. Investice do Venezuely jsou značně nejisté, neboť i když se Rosněfti jakžtakž daří spolu s ruskou státní podporou Madurův režim sanovat, vznáší se nad ním ak- tuální hrozba sankcí, jimiž hrozí americký prezident Donald Trump. Sankce USA ostatně již dříve postihly i samu Rosněfť, která kvůli podpoře anexe Krymu byla potrestána omezením možností spolupráce s americkými společnostmi a bankami. Přes původní naděje Moskvy na zlehčení sankcí po nástupu Trumpa se kvůli tvrdé pozici Kongresu USA situace naopak zhoršila. Symbolickým gestem se stala pokuta, již uvalilo ministerstvo financí na firmu Exxon kvůli její spolupráci s Rosněftí v roce 2014, tedy v době, kdy v čele Exxon Mobilu stál dnešní šéf americké diplomacie a příznivec Putina Rex Tillerson.
Pomoc s výhledem na výhody
Za jeden ze svých hlavních cílů si ochranu Madurova režimu tento měsíc vytkla i ruská diplomacie. Pokusy vnějšího nátlaku na Caracas (ze strany USA) jsou podle mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marije Zacharovové nebezpečné, neboť prý ohrožují „křehkou rovnováhu“uvnitř Venezuely. Zejména jsou nepřípustné výhružky použití vojenské síly, jak to učinil Trump. Cílem prý není nastolení vnitřního míru, ale „uskutečnění vlastních ambiciózních záměrů“. Putinova podpora Madurovi je však vedena podobným kalkulem. „Není to ekonomická kolonizace, ale chladnokrevná pomoc s výhledem na výhody a zcela zbavená idealistického altruismu,“usoudil například komentátor ruské agentury RIA-Novosti. Podle dalších analytiků se Putin poučil z lekcí konce 20. století a chce z Venezuely učinit zprostředkovatele ruských zájmů v Jižní Americe, jakým dříve byla Kuba.
Sečinův výsadek v Caracasu se stále personálně rozšiřuje a je pln ambicí. Jak ale uvedla agentura Reuters, nese podíl na vyostření vnitropolitické krize. Jedním z hlavních důvodů čerstvých krvavě potlačovaných opozičních protestů se stalo to, že Maduro protiprávně, bez souhlasu zákonodárného sboru, podepsal všechny dohody s Rosněftí, jak to po něm požadovala Moskva. Meč rytíře Vadera se tak vznáší už nejen nad ruskými hlavami.