Politici a jejich knihy
Ve Francii je skoro nemyslitelné, aby se premiérem stal někdo, kdo nevydal knihu básní, román, historické pojednání o Napoleonovi, thriller nebo přinejhorším soubor politických esejů. U nás se s politiky na obálkách knih setkáváme většinou jen před volbami. Přestože kniha již nějaké to století není tím nejdůležitějším médiem komunikace mezi politickými reprezentanty a jejich voliči, má proti televizi nebo Facebooku řadu předností: Za prvé můžete být rozvláční a podrobně vyložit svůj program. Za druhé vám k tomu nikdo hned nenapíše, že to jsou jen krásné řečičky. Za třetí máte příležitost dlouze se líčit v nejlepším světle, chlubit se tím, co jste pro národ vykonali a co pro něj – pokud vám dá šanci – ještě vykonáte. A když nedá, tak jste alespoň vytvořili pramen pro své budoucí životopisce.
Letos před volbami vydali nějakou knihu všichni předsedové neextrémních parlamentních stran a hnutí s výjimkou sociálních demokratů. Bývalý ministr financí Andrej Babiš se prezentuje titulem, který by se spíše hodil ke Karlu Schwarzenbergovi O čem sním, když náhodou spím. Šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek chce zřejmě již dynamickým titulem své knihy Na život! naznačit, že lidovci nejsou zkostnatělou stranou venkovských pánbíčkářů. Předseda ODS Petr Fiala na rozdíl od výše jme- novaných zvolil dialogickou formu. Kniha rozhovorů s Miroslavem Balaštíkem se jmenuje Profesor na frontové linii, což je dobrá zkratka pro fakt, že bývalému rektoroviMasarykovy univerzity praktická politika dvakrát nejde. (Miroslav Balaštík odmítá, že by kniha byla součástí předvolební kampaně, nechápe, jak by ji ODS mohla k něčemu tak přízemnímu využít, prý je určena intelektuálnímu publiku a vychází jen v nákladu 1500 výtisků. Je-li to pravda, pak by se pan profesor měl rychle vrátit z frontové linie zase do posluchárny.)
Nejzvláštnější knihu letos vydal, a to dokonce vlastním nákladem, předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Jmenuje se Naši pastýři 1938–1945 a obsahuje seznam kněží, kteří byli zavražděni, vězněni nebo jinak pronásledováni během nacistické okupace. Podle Kalouska kniha vznikla z rozhořčení nad slovy „levicových politiků“, kteří tvrdili, že klérus za války kolaboroval. Seznam, jenž obsahuje 471 jmen, chce Kalousek zaslat „každému knězi v naší zemi, aby z něj mohl čerpat“, což lidovci jistě považují za pytlačení ve vlastních vodách.
Oproti propracovaným PR produktům hnutí ANO a lidovců vypadá Kalouskova brožura jako samizdat, a to zvláště po grafické stránce. K seznamu kněží vydavatel připojil rozsáhlou studii Donalda F. Crosbyho o amerických kaplanech za druhé světové války, z brožury ale vůbec není jasné, zda si Miroslav Kalousek opatřil také souhlas majitelů autorských práv. Také Kalousek asi bude popírat, že jde o předvolební propagaci, on je přece jen vydavatel. Ovšem nějaké ty body by to novodobému Krameriovi přinést mohlo.
Máte příležitost dlouze se líčit v nejlepším světle, chlubit se tím, co jste pro národ vykonali a co pro něj – pokud vám dá šanci – ještě vykonáte. A když nedá, tak jste alespoň vytvořili pramen pro své budoucí životopisce.