Záměrné přešlapy bolí víc
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Vzhledem k tomu, že Čekstajlu jde vždy o módu, nečekejte peprné slovíčko jako v citovaných Pelíšcích. I když občas by rádo uklouzlo, když dojde na záměrné nectění příležitosti, co se outfitu týče, což je ten bující zlozvyk z úvodní věty.
Neznalost etikety je jakýmsi českým zlozvykem, často pranýřovaným. Tenisky v divadle, košile s krátkým rukávem pod sakem, krátké šaty tam, kam náleží velká večerní. A ačkoliv před zákonem a módní policií neznalost neomlouvá, ve druhém případě se nad neználky dá přimhouřit oko.
ČEKSTAJL
Ten nešvar, co se rozmáhá, je nectění etikety zcela záměrné od lidí, kteří vědí a znají… Touha vymknout se. Ovšem vypuštěná z uzdy na nesprávném místě.
Zářným (byť v tomto kontextu moc o záření nejde) příkladem je sparťanský fotbalista Lukáš Vácha na pohřbu ctěného fotbalového činovníka Rudolfa Bati. Přišel celý v černém, ALE… džíny útlé jako legíny, naboso obuté tenisky a kožený křivák… To skutečně není outfit na pohřeb. Smuteční akt není příležitostí pro kreativní performanci ani v případě, že se jako kreativec tváříte. V případě sparťana Váchy se jeho tvůrčí duch projevil v kolekci oblečení, již pro své fanoušky stvořil s návrhářem Lukášem Macháčkem. A tak chtěl asi svou znalost trendů představit i na pohřbu, kam patří co možná nejkonzervativnější přístup.
Druhým, možná více do očí bijícím, leč snad méně neuctivým pří- padem je nedávná účast Dalibora Gondíka na tiskové konferenci TV Nova ve stylu „mamil“(termín jsme již jednou osvětlovali, jde o muže středního věku v lycře). Jak všem vysvětlil, jako vášnivý běžec i na tiskovou konferenci doběhl, neb trénovat na maraton je třeba neustále. Jakkoliv „Dádu“Gondíka ctí, že dbá na zdravý pohyb, vyskytování se na „pracovišti“(protože co jiného je tisková konference jeho aktuálního zaměstnavatele?) v bílých elasťáčcích je skutečně nepatřičné. Je to stejné, jako by se po kancelářích proháněli kolegové, co přijeli na kole, v „plenkových“cyklokalhotách. Přitom Gondík, protřelý moderováním, znalost etikety (byť s lehce pokulhávajícím vkusem) nepostrádá.
A takových příkladů se dá v českých celebritózních vodách najít vždycky dost. Ostatně cit pro věc semoc netrpí už nějaký ten rok ani na Hradě, natož v podhradí.
Okázalá ignorance etikety pak vede k jedinému… Že se namísto vyžadovaného a ctěného dress codu nakonec rezignovaně z každé akce stane ta s nejnižším možným „levelem“. Tedy akce, kdy na pozvánce stojí „come as you are“– přijďte si, jak se cítíte nejlépe (i tady se ale vyžaduje alespoň předchozí sprcha a užití deodorantu, což ještě stále, dle zážitků z hromadně dopravních prostředků, není pro všechny standard). A upřímně, jakkoliv Čekstajl razí, že byť se mluví o diktátu módy, je vždy nejlepší hrát si s ní a nenechat se pravidly úplně svázat, přece jen to platí v mezích. Mezích, které vytyčují příležitosti od „come as you are“po „white tie“. Ale o tom snad někdy příště. Dalibor Gondík je vášnivý běžec.