Učni o práci ve skladu nestojí

Dvě pětiny absolventů chtějí odejít z kraje, kde vystudovali. Téměř polovině se ve škole nenaplnila očekávání

PRAHA Co budete dělat po dokončení školy? Odpověď studentů technických škol moc nepotěší ani zástupce krajů, ani potenciální zaměstnavatele.

Dvě pětiny studentů, kteří navštěvují tento typ škol, uvedly, že půjdou štěstí hledat jinam, než kde vystudovali. A pouze třetina se oboru začne věnovat hned po absolvování učiliště.

Průzkum analytické společnosti CEEC Research mezi zhruba 1800 studenty z Vysočiny ale podle odborníků ukazuje na problém celé republiky.

„Absolventi hledají dobré uplatnění někde, kde je bude práce bavit a kde vydělávají slušné peníze. Proto se jich hodně stahuje do větších měst, kde je více pracovních příležitostí a vyšší mzdy,“napsal LN Vít Jásek z Unie zaměstnavatelských svazů.

Jeho slova potvrzuje Bohumil Kartous ze vzdělávací společnosti EDUin: „Česká republika je z hlediska pracovních příležitostí výrazně centralizovaná. Bylo by zajímavé vědět, kam odešli. Pravděpodobně do Prahy, možná někteří do Brna.“Někteří studenti mají pocit, že nenajdou nedostatek pracovních příležitosti, jiným vadí nízké ohodnocení práce a hlavně chtějí získat nové příležitosti, které jim kraj nenabízí.

Menší města se vylidňují

„Důsledkem tak je, že se menší města vylidňují, chybí v nich kvalifikovaní lidé, tím pádem se snižuje úroveň služeb a více lidí odchází. Je to taková spirála,“řekl také Jásek.

Většina absolventů se do kraje, kde vystudovala, již nevrátí. „Zůstanou pracovat ve velkých městech s většími příležitostmi a přiznejme si – i vyššími platy,“říká Ivo Teplý, ředitel Střední odborné školy Nové Město na Moravě.

Situace do budoucna se může ještě zhoršovat. „Pro udržitelnost regionálního rozvoje v Česku je to velká výzva, neboť trend vyšší mobility pravděpodobně posílí další ztráta pracovních příležitostí vyvolaná automatizací, tedy nepotřebností po Česku roztroušených montoven,“myslí si Kartous.

Nejvíce nespokojeni jsou studenti posledních ročníků.

„V prvním jsou studenti spíše spokojeni. Vyšší míra nespokojenosti se studiem je vidět ale u studentů čtvrtých ročníků, kde 20 procent studentů uvádí, že studium nesplnilo jejich očekávání. Jako hlavní příčinu své nespokojenost uvádějí zejména malou pro- pojenost výuky s praxí,“uvedl Jiří Vacek, ředitel analytické společnost CEEC Research, která průzkum provedla ve spolupráci s krajem Vysočina a společností Cooper Standard.

Když měli studenti bez rozlišení, ze kterého jsou ročníku, uvést, jestli se naplnila jejich očekávání ze studia, ukázala se jejich rozpolcenost. Necelá polovina, přesně 46 procent z nich, uvedla, že ne.

Tento podíl se objevuje i ve studiích Národního ústavu pro vzdělávání. „Zatímco žáci ze skupin stavebnictví, geodézie a kar- tografie, strojírenství a strojírenská výroba a osobní a provozní služby jsou s volbou oboru poměrně spokojeni a více než 60 procent z nich by si vybralo stejný obor znovu, ve skupinách zemědělství a lesnictví a elektrotechnika a telekomunikační a výpočetní technika by si vybrala stejný obor zhruba polovina z nich,“stojí ve studii.

Malá nebo žádná dostupnost praxe ve firmách hodně vadila 48 procentům dotázaných. Odborná praxe u zaměstnavatelů, která byla převážně zaměřená na pomocné práce, naštvala 34 procent studentů.

Nepodporovat montovny

Prostor pro zlepšování je ale podle odborníků na obou stranách. „Firmy by ocenily více informací omožnosti přístupu ke studentům a méně byrokracie a papírování. Školy by naopak uvítaly aktivnější přístup firem v nabídce praxí pro studenty. Případně větší zapojení odborníků z firem přímo do výuky,“uvedl Vacek.

Národní ústav pro vzdělávání má ale za to, že se již za posledních deset letech podařilo spolupráci škol a firem zjednodušit.

Jako příklad dobré praxe uvádí Jásek z Unie zaměstnavatelských svazů Škodu Mladou Boleslav, která má vlastní školu a se studenty pracuje po celou dobu studia: „Ti pak zůstávají a naopak se do Mladé Boleslavi stahují další mladí lidé. Je to ale velmi nákladná věc a běh na dlouhou trať, proto se k tomu zatím odvažují jen ty největší a ekonomicky silné firmy.“

Pokud budou mít studenti perspektivu práce ve velkém logistickém centru za městem, řemeslné obory budou čím dál slabší.

Stát by podle Jáska proto měl okamžitě přestat dávat investiční pobídky projektům s nízkou přidanou hodnotou.

„Jako právě různá překladiště, logistické sklady a montovny. Výrazná podpora by měla jít na aplikovaný výzkum a vývoj, kde se vyvíjejí nové technologie, které jsou pro mladé atraktivní a dokáží generovat vysokou přidanou hodnotu, a tedy vyšší mzdy. Dobrým příkladem v tom může být vývoj nanotechnologií na Liberecku,“dodal Jásek.